Je mi 36 let a žiji sama se svým pejskem, který je mým nejbližším společníkem. Rodinu, o kterou bych se mohla opřít, bohužel nemám. Od 19 let jsem byla zvyklá se o sebe postarat sama – pracovala jsem ve zdravotnictví ve směnném provozu, často na dvanáctihodinové směny, včetně nocí a víkendů.
Po stanovení diagnózy roztroušené sklerózy jsem musela výrazně zpomalit. Únava, bolesti, poruchy zraku, snížený cit v končetinách, potíže s močením i psychické obtíže mi dnes komplikují i ty nejběžnější činnosti – od úklidu, přes osobní hygienu až po obyčejné fungování během dne.
V roce 2024 jsem byla nucena prodat své bydlení, protože jsem po zdražení energií už nezvládala vše finančně utáhnout. Přestože pobírám invalidní důchod II. stupně a příspěvek na bydlení, můj příjem dlouhodobě nestačí na pokrytí základních výdajů. Rezervy jsem vyčerpala, musela jsem si vzít půjčku a dnes stojím na hraně, kdy nevím, jak situaci dál zvládnout.
