Niky (9 let)
Má poruchu autistického spektra, ADHD a je vedený jako mimořádně nadané dítě. Ve svém věku je už v 5. třídě, protože přeskočil ročník.
Jeho mozek jede neustále „na plné obrátky“, a proto bývá často přetížený, což vede k častým meltdownům. Niky se potýká s problémy se soustředěním, hypersenzitivitou na zvuky, pachy či materiály a má potíže s jemnou i hrubou motorikou.
Tím, že je nadaný, si svou odlišnost velmi uvědomuje, což v něm vyvolává úzkosti a deprese. Je hodný a chytrý kluk, ale kvůli přecitlivělosti nemůže jezdit sám autobusem, nesmí chodit ven bez doprovodu, neumí se sám obléct ani si připravit jídlo či pití. Ve všem potřebuje plnou, nebo alespoň částečnou pomoc.
I přesto nám byl opakovaně zamítnut příspěvek na péči s odůvodněním, že má „všechny končetiny“, a tudíž nepotřebuje pomoc jiné osoby.
To, co nám nejvíce komplikuje život, jsou časté meltdowny způsobené přetížením a přecitlivělostí.
Niky potřebuje neuroterapii, konkrétně neurofeedback.
Dennis (2,5 roku)
Má poruchu autistického spektra – nízkofunkční autismus s výraznou sociální a smyslovou bariérou. Má opožděný vývoj řeči, oční vadu (astigmatismus) a +5 dioptrií na každém oku.
Denny nemluví, má jen několik svých vlastních slov, kterým rozumíme pouze my. Nemá rád fyzický kontakt ani doteky. Na cizí lidi, a zejména na děti, reaguje velmi špatně – uzavírá se do sebe a kontakt odmítá.
Byla mu doporučena sociální terapie.
I přes doporučení odborníků, že kluci potřebují nepřetržitý dohled, pomoc ve většině denních úkonů a hlavně pravidelné terapie, nám byl opakovaně zamítnut příspěvek na péči.
Realita je ale jiná. Autismus není vidět, ale každý den výrazně ovlivňuje vše, co kluci dělají.
