Pomoc Furině v boji s lupusem (SLE)
Znáte podobný příběh?
24. 5. 2026 20:09
Proč Jirka čtyři týdny mlčel aneb ovčák přebírá velení
Packové hlášení staré smečce!
Celé čtyři týdny se můj dvounožec Jirka neodhodlal sem na naši starou základnu napsat. Měl totiž plné ruce i hlavu práce se mnou, svými dvěma pracemi, darováním plazmy a nočním multitaskováním u té své svítící krabice.
Tak jsem mu ji na chvíli zabavila a povím vám náš příběh za poslední měsíc sama. Pěkně popořadě, jak se na poctivého ovčáka sluší a patří.
Za ty čtyři týdny se náš revír změnil k nepoznání a z neohrožené akční jednotky je teď takový menší pojízdný lazaret v režimu „slow living“.
Jirka si totiž kompletně odrovnal kolenní kloub a venku teď připomíná spíš starého piráta s dřevěnou nohou než akčního parťáka. Zatímco já si elegantně mapuju terén v plné polní, on se pajdavým krokem šine za mnou a usilovně se drží vodítka, aby neupadl.
Vidím, jak moc ho to bolí a jak moc funí, ale je to ten nejlepší parťák pod sluncem. Raději oželí hodiny spánku, jen aby mi zajistil jistotu a stabilitu v lécích a léčbě.
A jak šel čas za poslední měsíc? Tady je celá kronika našich dobrodružství:
Týden první: Velké plány a strach o oči
Všechno to začalo na klinice, kde mě pan doktor proklepl a řešili jsme moji zadní packu, na které se objevoval otok, a také zubní plak, který se mi kvůli imunosupresi tvoří v obrovském množství.
Kvůli zničenému zažívání z minulosti navíc nesmím žádné kosti ani šlachy na přirozené čištění, hned bych zvracela, takže mě v budoucnu čeká zubař v narkóze.
To nejhorší ale byl strach o mé oči. Pan doktor zjistil, že keratitida postupuje, a pokud by zasáhla oko víc zevnitř, hrozila by mi slepota. Chirurgický zákrok by u mě znamenal nutnost vysadit imunosupresi, což by byl obrovský průšvih.
Kontakt na paní doktorku, která je v psím očním světě naprostá špička, jsme vyfasovali rovnou od našeho pana doktora a Jirka hned žhavil dráty, aby nám bleskově vydupal termín a nenechal mi ty moje ovčácké radary úplně zamlžit.
Týden druhý: Vědecký projekt a králičí gastro
Měli jsme štěstí a oční specialistka nás vzala hned vzápětí. Svítila mi do očí tak dlouho, až ze mě udělala hotový vědecký výzkum.
Verdikt zněl drsně: chronická keratitida (Pannus), kdy moje vlastní imunita útočí na rohovky, k tomu nekvalitní slzy a začínající šedý zákal na obou očích.
Abych nepřišla o výhled na svět, vyfasovala jsem přísný režim kapání, gelů and hlavně příkaz nosit speciální armádní brýle Rex Specs s UV filtrem.
Když jsme je byli osobně zkoušet v obchodě, hned jsem tam přebrala velení, lehla si ke dveřím a pro jistotu tam srovnala do latě jednoho pána, co mi vzdáleně připomínal figuranta z výcviku.
Jako bolestné za ty diagnózy mi pan doktor dovolil otestovat 100% králičí konzervy. Lidi, to je jiná liga! Chutná mi to 20 z 10 a moje citlivé bříško to chválabohu zvládá bez jediné chyby.
Týden třetí: Čelovka, agent v brýlích a Chuck Norris
Další týden přinesl noční drama, které dalo vzniknout naší „Kriminálce Podpalubí“. Při pravidelném večerním mazání kůže Jirka zjistil, že mi ze soukromého podpalubí teče krev.
Okamžitě si nasadil čelovku a podrobil mě prohlídce, u které jsem si připadala jako u výslechu tajné policie. Naštěstí to byly jen praskající ranky na sliznici – tiché upomínky na minulost, kdy mi kůži nešetrně ztenčily kortikoidové masti na staré veterině.
Kvůli hojení těchto sliznic mi tety zakázaly rehabilitační bazén, abychom ve vodě nechytli infekci, takže trénujeme čistě na suchu.
S tetou jsem sice nejdřív na žíněnce svedla urputný zápas v pejskařském aikidu, před kterým by i Chuck Norris radši couvl, ale nakonec jsem na balančních podložkách cvičila jako vrcholová gymnastka. Tělo mi krásně povolilo a už nejsem ta ztuhlá konzerva jako dřív.
Venku už navíc poctivě nosím své brýle a minule jsme s mou novou vizáží vesmírného agenta spolehlivě přibrzdili a rozesmáli i posádku projíždějící sanitky.
Týden čtvrtý: Velká technická s nečekanou zápletkou 🛠️❤️
A to nás dostává až do současnosti. Jirka mi doma za mé gymnastické výkony zavedl opravdovou školkovou nástěnku: sluníčka dostávám za trpělivost, mráčky vyfasuju, když nahodím výraz „já teď nerozumím česky“, a černé puntíky jsou za pokusy o sabotáž při polykání prášků.
Všechno tohle měsíční snažení vyvrcholilo v těchto dnech, kdy mě čekala slibovaná velká technická kontrola na klinice. Pan doktor mě kompletně zrevidoval a já vám nesu čerstvé zprávy z první ruky:
- Krevní testy dopadly dobře a moje vnitřní parametry drží své standardní pozice.
- Tlak mám sice stále mírně zvýšený, ale podle pana doktora je naprosto stabilní.
- A ta nejlepší zpráva? Moje srdíčko bije jako zvon! Ten ovčácký motor ve mně je pořád silný a poctivý.
Jenže správná kriminálka potřebuje zápletku. Součástí kontroly byl i rozbor moči – takzvaný urikult. A ten bohužel odhalil, že se v mém systému ubytovala nějaká nezvaná bakteriální partička.
Žádnou paniku ale nesejeme. Pan doktor vzorek okamžitě poslal na cílenou kultivaci do laboratoře. Jakmile budeme mít za pár dní v ruce přesné výsledky a budeme vědět, co je to za potvory, nasadíme cílenou medicínu a vypráskáme je z mého revíru na co nejdelší dobu.
Základní kámen naší stability ❤️
Na úplný závěr chci já, vaše Fůrina, poslat jedno obrovské zaštěkání vám všem, kteří jste se mnou od samého začátku. Víme s Jirkou, že spousta z vás nás sleduje i dál, ale právě vy tady, na téhle staré sbírce, jste položili ten nejdůležitější základní kámen naší stability a finanční jistoty.
Díky vaší neuvěřitelné pomoci nemusí Jirka dělat žádné kompromisy tam, kde se to nevyplácí – v mých lécích, speciálních doplňcích stravy a drahých kontrolách na klinikách.
Pomáháte nám udržet celý ten náš svérázný mechanismus v chodu, i když nám z něj občas odletují kolečka. Díky vám můžeme psát další kapitoly, kde se sice občas pajdá, kolena vržou, ale kde se hlavně pořád sakra žije!
Díky, že v tom mého kluka nenecháváte samotného. Beze mě a bez vás by se v tom revíru úplně ztratil!
P.S. Malá zpráva z velitelského můstku…
Koukala jsem Jirkovi přes rameno do té svítící krabice a zjistila jsem zajímavou věc. Tahle naše stará společná sbírka už je sice rok u konce, ale náš boj pokračuje na té nové. A právě tu nám sice o kousek prodloužili, ale i tak už se teď neúprosně blíží ke svému definitivnímu konci.
Pokud byste měl ještě někdo chuť a možnost skočit za námi na tu novou barikádu a podpořit nás tam ještě jednou jedním závěrečným příspěvkem, budeme s Jirkou neskutečně vděční. Každá zbývající packa na téhle finální cílové rovince nám hrozně moc pomůže ubalancovat ty naše nekonečné lékařské zápletky!
Fůrie
Představení sbírky
FŮRIE A JÁ
Vždy jsem si říkal, že jednou sepíšu náš příběh, protože tolik věcí, co jsme spolu zažili, snad ani není možné. Bohužel jsem netušil, že vše zkomplikuje autoimunitní onemocnění, které nám oběma vezme vítr z plachet a pohrozí zkrácením společné cesty.
Začnu proto představením hlavního záporáka v našem příběhu:
SLE neboli systémový lupus erythematosus, genetické autoimunitní onemocnění napadající veskrze celé tělo s nejrůznějšími projevy (od vyrážky přes otoky, bolesti až po selhávání orgánů). V podstatě vás zabíjí vlastní imunitní systém, a proto léčba spočívá v tlumení imunitní reakce organismu – potlačení imunity. Onemocnění se může projevit kdykoli, nejčastěji bývá vyvolané jinou prodělanou nemocí nebo operací.
U Fůrie pravděpodobně vše začalo v dubnu 2024 po absolvované kastraci, která byla doporučena na základě nálezu útvaru na mléčné liště. Vystrašen rakovinou jsem mazal na kastraci a vyndání útvaru. Ten byl nezhoubný, ale kastrace rozjela kolotoč s názvem SLE – to jsem tehdy ještě netušil. Spíše rozjela kolotoč diagnostických dohadů, testů a hlavně měsíců beznaděje a utrpení pro nás oba. 
Zkusím to ve zkratce, omlouvám se, pokud se to nepodaří:
Rána po kastraci se nechtěla hojit, dvakrát byla nutná reoperace, téměř dva měsíce antibiotik. Konečně se rána zahojila a zdálo se, že se vrátíme k běžnému režimu. Fyzička nebyla taková, ale to jsem chápal po téměř třech měsících výletů pouze na veterinu. Bohužel, na rozdíl od očekávání, se stav nelepšil. Fůrie místo nabírání sil chřadla před očima. Během krátkých procházek si začala sedat, lehat, odpočívala na každém kousku, nechtěla vyskočit do auta.
Hledal jsem fyzioterapeuta s podezřením na problém s pohybovým aparátem. Během konzultace jsem našel flíčky (vyrážku) na břiše. Pro jistotu návštěva veteriny – zmíněny pohybové problémy i vyrážka. Odcházel jsem s Framykoinem a lehce zvýšeným zánětem v krvi. Další zhoršení pohybových funkcí, objevily se bouličky na čtvrtých prstech předních nohou – opět veterina, opět Framykoin + doporučení zhubnout. Bolestivost při tlaku na klouby, první náznaky otoku nohou – veterina, krevní testy, mírně zvýšený zánět, doporučení zhubnout.
Takto jsme se protloukali až do srpna 2024. Nikdo nás nebral vážně, až když se pohybové funkce zhoršily natolik, že se pohyb omezil na minimum a objevila se teplota, začal konečně někdo něco řešit. Antibiotika, injekce proti teplotě, krevní testy (opět zvýšený zánět). Horečka neklesá a moje znepokojení roste. Opět veterina – zvětšené mízní uzliny, z krve mírný zánět, odebrán vzorek mozkomíšního moku, vzorky ze zvětšených mízních uzlin, krev na testy na klíšťová onemocnění, opět antibiotika.
Všechny testy negativní. Zvracení, po antibiotikách odcházejí játra, otoky kloubů, očí, bolestivost. Sono, RTG, další krevní testy. Myslel jsem, že je konec. Nechtěl jsem ji trápit. Injekce na slepo, tlumení příznaků… Jak dlouho tohle může fungovat? A pak to přišlo – poprvé zaznělo podezření na lupus (test nebyl průkazný, ale všechny příznaky seděly). Po několika měsících beznaděje jsem viděl světlo. Na léčbu jsem kývl.
Byly nasazeny vysoké dávky kortikoidů. Stav Fůrie se poprvé po dlouhé době zlepšil. Nevěřil jsem vlastním očím. Opět jsem ji poznával.
Bohužel po přechodu na práškovou formu a přidání imunosupresiv, což měla být léčba ke stabilizaci, Fůrie nezareagovala dobře (průjmy, zvracení a opět injekce, veterina, antibiotika – a tak každý den dokola). Přesto jsme absolvovali celou standardní léčbu SLE (byť injekčně, protože na prášky nereagovala dobře), která spočívá v postupném snižování kortikoidů a imunosupresiv.
Nefungovalo to. Příznaky se vracely jeden za druhým, musela být znovu nasazena podpůrná léčba jater, kapačky. Bylo nutné vymyslet něco jiného. Pořád je zde varianta léčby kortikoidy, která je ale jistým a poměrně rychlým koncem (rozklad kloubů, svalů, šlach, orgánů). Zvolili jsme proto variantu dvě – imunosupresiva + doplňková chemoterapie zaměřená na potlačení bílých krvinek.
Není to standardní léčba, ale zatím funguje. Dává čas a prostor k vymyšlení cesty, jak Furince stabilizovat imunitní reakci organismu na hranici, kdy bude schopna fungovat za pomoci co nejméně toxických metod pro zbytek organismu. Odborníci se shodují, že cesta existuje – už z důvodu neuvěřitelných regeneračních schopností a odhodlání šikovné pacientky i stavu, který napovídá, že je jen třeba přijít na to, jak udržet počty bílých krvinek pod kontrolou, protože zhoršení přichází pouze v okamžiku, kdy naroste jejich počet.
Držte nám prosím palce a pokud můžete, přispějte nějakou korunu, ať může ta chlupatice zase skákat přes kaluže.
Komu pomůžeme?
V hlavní roli FŮRIE.
Šestiletá fena německého ovčáka. V půl roce jsem si ji koupil z chovatelské stanice se jménem Dejzi. Představoval jsem si, že si pořídím parťáka do života a snad i vstupenku do kynologického světa výcviku. Taková byla představa, ale realita jí po prvních pár dnech soužití dala jméno Fůrie – a to jí už zůstalo. Bláznivé torpédo, demoliční četa, chlupatá koule plná energie, ale v první řadě láskyplné stvoření, které za vás bude bojovat do posledního dechu. To se ukázalo i nyní, když nám do života vstoupilo SLE.
Dlouhé měsíce jsem netušil, co tu moji holku trápí. Viděl jsem na ní, jak je unavená, jak kvůli otokům tlapek nemůže vstát, ale přesto na mě koukala s tou svou jiskrou v oku – jako by mě i přes všechno, co se jí dělo, podporovala a utěšovala.
Je to bojovnice, tak silná, tak odhodlaná, a proto to prostě nesmím vzdát.
Nepomáhejte mně, i když vás o to prosím – pomozte jí, protože ona si to vybojuje a nezklame vás!
Tím vlastně pomůžete i mně, bláznovi, pro kterého se celým světem stala tahle vlkošedá fenka. Tomu, kdo chce udělat vše pro to, aby dostala šanci na život, který si zaslouží – a pokud vše selže, tak alespoň šanci důstojně odejít.
Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?
Léčba SLE u psů není nemožná. Fůrie už nikdy nebude zdravá, ale díky správně zvolené léčbě, kombinaci léků a vhodných doplňků ji mohou čekat měsíce nebo i roky relativně normálního života.
Dosavadní léčba (4–5 měsíců) vyšla na cca 150 000 korun – jen za návštěvy veteriny, léky, jejich aplikaci, vyšetření pro diagnostiku, ale také za sledování následků medikace: nespočetné krevní testy, testy mozkomíšního moku, několikrát sono, RTG, nespočet injekčních aplikací léčiv, kapačky, léky proti průjmu, zvracení, bolestem, otokům, kortikoidy, imunosupresiva, chemoterapie a zároveň také doplňky stravy na podporu jater, ledvin, srdce.
Momentálně bylo vyzkoušeno několik variant léčby, bohužel zatím žádná nebyla zcela vyhovující, aby došlo ke stabilizaci stavu a Furinka mohla dlouhodobě fungovat. Nicméně ani ona, ani já se nevzdáváme a s odborníky v zádech věříme, že se najde ten správný poměr léků a typ léčby, který zabere. Bohužel moje finance jsou omezené, a proto prosím vás, abyste nám přispěli a koupili nám trochu času.
Sbírka je vyčíslena na odhad ročních nákladů na léčbu Fůrie – vybrané peníze poslouží výhradně na:
- úhradu výdajů za veterinární péči (návštěvy veteriny, aplikace léčiv, kontrolní vyšetření krve, sono a další) a léčebné metody (v úvahu je brána i léčba kmenovými buňkami),
- léky (imunosupresiva, kortikoidy, chemoterapie) a případně další léky na tlumení příznaků (bolest, horečka, zvracení, průjem atd.),
- podpůrnou medikaci a případně speciální veterinární krmivo (pro regeneraci jater, ledvin, kloubů),
- fyzioterapii po stabilizaci stavu (masáže, hydroterapii),
- hygienické podložky a další spotřební materiál (injekce, gázy, dezinfekce atd.).
Pokud by se vybrala menší částka, budou peníze použity na pokrytí nákladů v rámci uvedeného rozpisu (odhad léčby na měsíc je 37 500 Kč).
Pokud by se vybrala vyšší částka, budou z ní hrazeny výdaje na léčbu Fůrie i nadále (i po uplynutí jednoho roku).
Peníze, které by se nestihly uplatnit na léčbu Fůrie (v případě její smrti nebo eutanazie), budou použity na podporu již existující sbírky na Doniu – Pomáhej s úsměvem Jezevčíkům v nouzi (na pomoc organizaci Jezevčíci v nouzi z.s.).
Snadná, rychlá a důvěryhodná pomoc
Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.
