Můj problém
Tím bohužel snad nejspecifičtějším o mně, a zároveň tím, proč žádám o pomoc, je – opakuju, píšu to ze svého pohledu diagnostikovaného paranoika … každý nechť si myslí, co dovede – to, že jsem coby „nežádoucí“ osoba okolím široce, lstivě, a s vážnými důsledky obtěžován.
( ) Nejčastějším způsobem toho, podle mých zkušeností, je zvýšený hluk, dalším např. narušování osobního prostoru, ale i sexuální pokoušení… Takto lze člověka oslabovat, až, řekl bych, uvádět do psychických obtíží; dále manipulovat – pro nějaká místa či činnosti udělat nepříjemností více, takže se jim pak člověk vyhne, vyhýbá … a k jiným naopak relativní absencí obtíží lákat. Je velmi náročné to zažívat, i pro pocit, že je to nefér.
( ) Výsledkem je vyhýbání se lidem (a kde by přece zájem byl … často jsou problémy zkontaktovat se apod. … je podle mě záměrně využívána i izolace), a (pro opakované obtěžování „doma“ – kde si pak člověk připadá jako v kleci …) např. i život (přespávání) venku, v přírodě.
Žiju teď (krátce, opět) v zahraničí, protože v Čechách je podle mě pro více postranních zájmů vůči mně tohle dění horší.
( ) Něco konkrétního …
Ohledně (mnou tvrzeného) obtěžování bych chtěl uvést i něco hmatatelného … Tím asi nejvýraznějším možným je, že po mé poměrně velké stížnosti na dění kolem (podané roku 2022 u MSZ v Praze) bylo vůči mně (bez jakéhokoliv vyšetření mnou udávaného) zahájeno řízení o omezení svéprávnosti. (V něm – „podle mě“ – řada nepravostí, nechci ale uvádět nic obtížně ověřitelného. Snad) Odkaz na záznam z hlavního jednání, a upozornění na některé „zajímavosti“; Každý si může udělat názor sám: https://www.facebook.com/share/v/1Do2VeXgSp/
1. Výčitky soudce [56:45 a dál] (podle mě na odrazení od otázek znalci, především pro mě; byl jsem připravený). 2. To, co předcházelo … od táty [52:02 …] (klidná otázka), (kritizovatelné) ode mě [21:12–22:0], od mámy [32:45–34:0] (trochu kousavé). 3. Mé otázky na znalce [1:04:22, až ~1:17] (soudce to, po 1:13:20, několikrát zazdil, státní zástupce, 1:10:50, opomněl hned následující odstavec, výjimky; a diktování zápisu do diktafonu: „parádní“ pro to něco probrat). A 4. [1:34:52–1:35:30] odmítnutí mámina (zásadního): „nic problematického nedělal“, opět i zloba soudce, konec dokazování. 5. Můj „závěrečný návrh“ plus krátce něco víc [2:16:07–2:21:56], od 2:20:0 o podjatosti znalce, „zvláštní nepřejícnost“.
Bylo by více co říct, i k tomu, i celkově … ale (vše by bylo třeba prověřovat … a) možná je významný i dojem.
() Snažím se něco doopravdy ukázat, protože – ač útoků apod. je „podle mě“ tolik, že v podst. brání žít, a i psychicky poznamenávají – jsou „hanebně“ zapírány … I proto se snažím, aby „aspoň něco“ bylo jasné. Netěší mě role udavače.
Moje situace praktičtější a finanční:
Do zahraničí jsem jel s tím, že „naplno, vážně“ (což jsem dříve neudělal) požádám o tamní podporu … a pokusím se tam začít žít – (vedle snah o poukazování na výše zmíněné – což teď ve svém životě asi považuju za prvořadé -) opět včetně hudby … To píšu i proto, že „je naděje“, že se má situace nějak vylepší, vyvine, stabilizuje. První pokus zároveň úplně nevyšel (pomoci není tolik, kolik jsem čekal, a ohledně mých snah poukázat není podpora, ne-li že je i utlačování), chtěl bych ještě změnit místo, a (i kvůli cenám lístků, i kvůli tenčící se podpoře od rodičů) to znamená „finanční napětí“.
() Rodiče mě donedávna podporovali částkou 9 500,- měsíčně, nedávno ale nečekaně oznámili (lineárním snižováním během několika měsíců) skončení. (Teď od nich snad přijdou 4 tisíce.)
Když žádám o 70 tisíc, počítám, že bych se příští půlrok – bez ohledu na to, jak to půjde se „začleňováním“, což je teď myslím těžké odhadovat – bych se „při životě venku“ (bez ubytování) neměl dostat do nouze.
Krátkodobě „citelných“ by pro mě bylo už pár tisíc.
