Pomáháme rotvíkům lépe bydlet

RTW – Naše láska, jejich naděje, je nezisková organizace, spolek, vlastně taková záchranka pro opuštěné a jinak znevýhodněné rotvajlery a jejich křížence. Troufám si tvrdit, že jiný takový u nás není. Pomoc rotvajlerům je splněním mého holčičího snu. Ten sen žiji už desátý rok. Přebírám na smlouvu rotvajlery od majitelů, kteří se o ně nemohou, nechtějí a často ani neumějí správně postarat. Dosud jsem pomohla více než 200 psům a fenám tohoto krásného plemene, které je právě v důsledku „nevýchovy“ mnohými lidmi neprávem zatracováno.

Původně jsem měla v plánu starat se o pár staroušků, ale realita je nakonec úplně jiná. Často si říkám: až odejde do nového domova ten a ten, dám si nohy na stůl a budu malou chvíli odpočívat. Ale když se zadaří a já najdu domov některému ze svých svěřenců, sednu do auta a jedu, kam je potřeba.

Poslední dobou se to u mě doma hemžilo odrostlými štěňaty, a to jsem se teda měla co ohánět. Ale dost o Hance Doubkové. Bez lidí, kteří mě, mou práci a hlavně rotvíky u mě podporují, bych to nikdy nedokázala. Péče o tolik hafanů je náročná nejen na čas, ale hlavně na finance, které se snadno rozkutálí – krmení, léky, veterina, údržba kotců, to něco stojí.

Dlouho jsem přemýšlela, zda sbírku založit, přeci jen jste mi už dvakrát pomohli. Jednou s nákupem krmiva, podruhé jsme mohli rozběhat Kessynku, které hrozila amputace nohy. Mimochodem, holka dnes po operaci, léčbě a rehabilitacích běhá, jako by se jí nikdy nic nestalo. No a já se rozhodla zkusit štěstí do třetice. Pevně věřím, že mě v tom nenecháte a díky vaší laskavosti budu moci posunout tu svoji pomáhací a pečovací činnost o potřebné rotvajlery zase o kousek dál.

Protože ti černí obříci za to, co je potkalo, nemůžou. Jen lidé mohou ovlivnit, kolik jich přijde na svět a jak se ten svět k nim zachová. A protože někteří mají obrovskou smůlu na dvounožce, kteří projdou jejich životem a zanechají na těle i duši šrámy, my máme šanci a příležitost udělat jim ten život zase hezčí. A tím i sobě, nemyslíte?

Rotvajlerům bez domova.
Těm, pro které je těžké najít náhradní domov.

Důvody jsou různé. Část mých svěřenců zůstává ve spolku v mé péči na dožití. Jsou to pejsci tolik poznamenaní předchozí neláskou, nulovou nebo naopak tvrdou výchovou, že je nemožné a nezodpovědné zkoušet je dávat do rodin. Někteří si už celý život ponesou to, co prožili, a o kontakt s člověkem jednoduše nestojí. A pro ty ostatní, které si převezmu od bývalých majitelů, udělám vše pro to, aby se adaptovali, a zkusím jim najít nový domov.

Vyjmenovat důvody, proč se ocitnou bez domova, to by bylo na román. Mám pod „křídly“ pejska, který byl šest let na řetězu. Mám pejska, který byl rozmazlovaný do té doby, než vyrostl a stal se přítěží. Mám pejska, kterému vážně onemocněla panička. Pejsky, kterým majitel zemřel… a tak dále. Co pes, to příběh. Příběh pokaždé jiný, ale na jeho konci je vždy smutný, opuštěný rotvajler.

Příklad za všechny: BEN – zvaný Panter

Především pro něho je sbírka určena. Je to jeden z pejsků, který není určen k adopci a pod spolkem bude do konce svých dní. A protože to není žádný důchodce, tak po tom, co má za sebou, si přeji, ať je na světě dlouho a spokojený.

Je to čtyřletý kříženec rotvajlera a bull plemene. Byl pořízen jako štěně patnáctileté slečně. Ta ho rozmazlovala do deseti měsíců, ale pak přišla psí puberta. Tu holčina pochopitelně sama nemohla zvládnout, a tak Ben putoval z ruky do ruky. Až třetí majitelce došlo, že ho také nezvládne, a začala hledat pomoc "odborníků“.

S tím přišly tvrdé fyzické korekce a odpírání jídla. Po několika dnech byl Beník šílený hlady. Mladý pes znal jen tresty – žádná pochvala, žádná motivace, žádná důvěra. Ještě dlouho po příchodu ke mně se krčil, když měl vylézt z kotce, a bránil se jakékoli manipulaci. Zvykl si, ale jediný člověk, kterému důvěřuje, jsem já, a tak to asi už zůstane.

Beník po svých předcích zdědil výbornou fyzickou kondici a překonání jakékoli překážky pro něj není problém. Přemístěním do nového krytého výběhu získá mnohem větší prostor k pohybu, který si zaslouží a tolik potřebuje. Je to takový psí likvidátor – to je vidět i na fotografii. Vše kolem sebe musí mít odolné. Boudu jsem mu měnila před zimou, v té poslední měl trochu průvan. :)

Vybrané prostředky použiji na vše, co souvisí s výrobou krytého výběhu, především na nákup materiálu (2D pletivo, branka, obrubníky proti podhrabání, zastřešení, spojovací materiál…). Dále na nákup a instalaci osvětlení výběhů a na opravu stávajících osmi kotců a výběhů. V některých jsou podlážky v katastrofálním stavu, u všech je nutné opravit nebo vyměnit dveře a zámky. Také plánujeme nákup a instalaci stínění u sedmi kotců, aby se hafani v létě mohli schovat před sluncem.

Pokud z vybraných peněz něco ušetřím, koupím hafanům něco na zub. Pokud se peněz nedostane, přednostně je použiji na nový výběh pro Bena a na nejdůležitější opravy ostatních výběhů a kotců.

Náklady na nový výběh jsme spočítali na 114 000 Kč. To je alfa a omega této sbírky. Další plánované úpravy vyšplhaly na dalších 100 tisíc, protože kvalitní stínící plachty nejsou nejlevnější, ale hodně vydrží. A kamery by mi pomohly být se svými svěřenci 24 hodin denně.

Beník ani ostatní mluvit a psát jako lidé nedovedou. Ale věřte, oni všechno říkají očima. V nich je vidět radost, vděk, láska – to všechno vám na dálku posílají.