Pomohli jste Bowiemu

Bowie, tak mi říkají. V den, kdy zemřel můj geniální jmenovec, jsem se paničce zaběhl na louce. Ona křičela do ochraptění mé jméno do tmy a mlhy. Byl v tom temný smutek a já nechal nakonec zajíce běžet a vrátil se k ní. Ale o tom tenhle příběh není. Tenhle příběh je o rakovině.

Jsem dobrman s kapkou ohaře, přes deset let si žiju a sleduju, jak si moje panička po řádce divných týpků našla jejich krále, začala rodit a zvětšovat smečku. Když jsme si nažívali jen spolu v garsonce, měl jsem klid, ale nudil jsem se. Proto jsem kondičně občas demoloval byt.  Brala mě radši často do práce, tak se ze mě stal hospodský pes. Pes vítací. 

O víkendech se chodilo do lesa a vyběhat u kola. Dnes bydlíme na Cejlu ve staré opravně televizorů. Tady se vyběhám královsky. Jsem obklopen dětmi a morčaty a je tady hukot a veselo. Mám ještě dost síly, jsem krasavec a ultramilý pes rodinného typu. Stále mám chuť si hrát, ale stárnu a mám nádor na své mužné psí ozdobě.

Moje smečka je v existenční krizi, každej měsíc sleduju, jak se prodlužuje bramborový týden a chodí víc a víc dopisů a upomínek. Cítím, jak je panička v solidní depresi, že po mateřské nemůže najít pravidelnou práci a zároveň ji všechny tři holky ještě potřebují. Furt jsou doma nemocný a toužící po matce. Navíc je to vypravěčka a zpěvačka, no z toho chleba nenapečeš. 

Vidím, jak je páneček furt jenom v práci, na rodinu nemá skoro vůlbec čas a stejně nevydělá tolik, kolik by potřebovali. Blázni oba trochu, přiznávám. On víc, to je jasný, panička je panička. Od té doby, co mají tu báječnou hypotéku na rozpadající se hospodu z 18. století v zapadlém kraji plném štol a stromů, jsou kapánek vyřízení.  Prý se s tím výhledově poperou, a na rande ji taky zas někdy vezme, aby neplakala, a peníze za pár let zase budou, ale já bych potřeboval, aby za mě mohli vyplácnout peníze hned teď a oni jsou pětkrát do měsíce na nule. 

Mám nádor na svých klenotech, je třeba je ufiknout. Další mám někde v břiše, ale víc se dozvíme až po testech, vyšetřeních a podobných procedurách. Já tomu nerozumím, jsem pes.

Tomu, že moje smečka je švorc a hrozně mi chce sehnat tu nejlepší péči a to co nejdřív, abych to s nimi doklepal důstojně a obklopen láskou, tak tomu rozumím.

Vy ne?

ŘÍKAJÍ MI RŮZNĚ. Bowie, Bohoušek, Bohumil, Mona Lisa, pes, kamarád, parťák, smraďoch. Deset a půl letý krasavec a pacifista s vyjímečnou povahou.

Mezi mé záliby patří půlnoční vkrádání se pod peřinu, zírání do díry, ve které před pěti hodinami zmizela myš, štěkání, když vše doma utichá, ňunání v nekonečných porcích a vyjídání jámy u stavby.

Peníze použije panička na zprocesování celého diagnostického a léčebného procesu. 

Nebudu vám lhát, klepu se už v čekárně veterinářky, stačilo, že mi na mé klenoty sahala, a ono mě toho prej čeká mnohem víc. Fuj.

Předoperační vyšetření krve. Jednou mi tekla krev z ucha po drobné šarvátce s pitbulem a málem jsem vykrvácel. Teda lidi na ulici se tak chovali. Krev mi stékala po boku na chodník, byla jí slušná kaluž a vypadalo to, že mám otevřenou ránu v břiše. Přitom to bylo jen histerickejma vlásečnicema v uchu. Vlastně celkem sranda. Tak snad to vyšetření bude vypadat hůř, než jaké doopravdy bude.

Vyšetření srdce, protože my přešlechtění krasavci, holt máme choroby a poruchy srdce, co obyčejnej fonendoskop neodhalí. A vůbec nevím, zda by srdce operaci zvládlo. Ikdyž jsem fakt fit a pořád ještě běhám u kola. Teda už jenom po městě. Cyklovýletům odzvonilo.

Kastrace. To bych dál nerozmazával.

Histologie. Tomu nerozumím, ale vy třeba ano.

?

Další zákroky budou známy po vyšetřeních. Já teda doufám, že se to sfoukne rychle, ale panička mi včera našla novej nádor na břichu. Takže se to ještě může ňák zkomplikovat. Su optimista, tak zatím nevybírám do foroty. Ikdyž můžete přihodit aj něco na suplementy pro psí seniory v rekonvalescenci. Oni jsou totiž fakt švorc. Doby lososového olejíčku k hypoalergenním granulkám pominuly.