Jsem matka dvou synů. Celý svůj život jsem se snažila zvládat velmi náročné životní okolnosti, vydržet a fungovat tak, aby moje děti měly alespoň základní zázemí. Dlouhé roky jsem potlačovala sama sebe, své potřeby i své zdraví, jen abych ochránila své děti a udržela rodinu pohromadě.
Dlouhodobá psychická zátěž a trauma se však postupně výrazně podepsaly na mém zdravotním stavu. Jsem v péči lékařů a byla mi přiznána invalidita 2. stupně. I přes zdravotní omezení jsem se snažila fungovat, starat se o děti a přežít každý další den.
Postupem času jsem ale pochopila, že takto už dál žít nemůžeme. Že setrvávání v nefunkčním a zatěžujícím prostředí ubližuje nejen mně, ale především mým synům. Rozhodnutí odejít bylo nejtěžším krokem mého života. Znamenalo opustit vše, co jsme znali, přijít o jistoty a začít úplně od nuly.
Odešli jsme bez úspor, bez vybavení, jen s tím nejnutnějším. Přesto jsem věděla, že pokud tento krok neudělám teď, možná už to nikdy nezvládnu. Udělala jsem ho kvůli svým dětem – aby mohly vyrůstat v klidu, bez neustálého napětí a strachu.
Dnes se snažíme znovu postavit na nohy. Hledáme stabilní bydlení, snažíme se zajistit základní potřeby a vytvořit domov, kde budou mít moje děti pocit bezpečí, tepla a jistoty. Domov, kde budou moci být zase jen dětmi.
Odchod a zajištění bydlení znamenaly okamžité a vysoké výdaje. Abych mohla zajistit bezpečí a střechu nad hlavou pro své děti, musela jsem v krátké době uhradit několik nájmů a záloh. Tyto kroky mě dostaly do výrazné finanční zátěže a vznikly mi závazky, které nyní potřebuji co nejrychleji vyřešit, abychom se mohli stabilizovat a začít znovu bez neustálého stresu a obav.
Nežádám o luxus, ani o soucit. Prosím pouze o pomoc v okamžiku, kdy už sama dál nedokážu jít bez podpory druhých. O šanci dát svým synům život, ve kterém nebudou muset nést tíhu mé minulosti.
Z důvodu bezpečí chci zůstat anonymní. Chráníme tím sebe i mé děti.
