Ahoj všichni, jsem Chuck a už 8let jsem nejlepší parťák mého člověčího táty a mámy:) Abych nebyl sám, tak jsme si adoptovali ještě mého psího brášku malamuta Šedíka, se kterým jsem zvyklý si hrát, běhat na zahradě a chodit na procházky, a to i přesto že můj bráška oslepl na obě očička. S tátou a maminkou jsme mysleli, že už si tím všechnu smůlu vybrali…
Bohužel letos na začátku července jsem i já začal pociťovat zpočátku mírnou bolest na levé přední tlapce:( Podle prvních rentgenových snímků tátovi hned řekli, že to vypadá, že mám v tlapce osteosarkom – nejzákeřnější formu rakoviny, která se rychle rozvíjí:( Táta s mámou začali hned hledat specializované kliniky, kde by mi pomohli a tak jsme se dostali na specializovanou kliniku Animed. Na Animedu mi znova udělali veškerá vyšetření a bohužel pro mě nám potvrdili moji diagnózu – mám rakovinu tlapky. Dali nám na výběr různé postupy mé léčby:
1) amputace tlapky a následné chemoterapie
2) radioterapie
3) smířit se s tím a dostal bych jen léky na bolest a do 3měsíců už bych s nimi nebyl
Ale my se nevzdáváme a tak hned bylo jasné, že jediné s čím se budeme muset smířit je, že dostanu novou přezdívku „ trojnožka“ a půjdu na amputaci a budeme bojovat jako lvi… Amputace proběhla 28. 7. 2025 a ještě ten den si mě táta odvezl domů a celý zbytek dne jsem samozřejmě prospinkal. Ale hned jak jsem se probudil se snažím mámě a tátovi dokázat, že to zvládneme společně a tak se pomalu učím chodit po 3 tlapkách, a musím uznat, že mi to už po nějaké době celkem jde, i když je to pro mě velmi namáhavé 😊
Jelikož stále chodím po třech tlapkách, tak mi museli nechat už i vyrobit na zdravou tlapku protézu na míru, abych si tlapku nezranil. Zároveň taky vidí, jak mi to moje " hopsání " zatěžuje tělo, a tak mi zajistili i rehabilitace, kde se mnou paní fyzioterapeutka cvičí a dokonce chodím i ve vodě :)
Jsem pro někoho sice jen pes, ale pro mámu s tátou jsem jejich chlupaté dítě a plně si uvědomuju, co pro mě dělají, a že už teď je to stálo nemálo psychických a fyzických sil, ale i financí a museli si i půjčit☹ Ale každý den jim oplácím jejich péči tím, že děláme společně další a další pokroky, dokonce se snažím i běhat. Proto se máma s tátou rozhodli mi pořídit i novou tlapku, abych měl tu čtvrtou a mohl se zase rozběhnout za kamarády a chodit na dlouhé procházky. Bohužel jsem trošku více vyrostl a museli se tak obrátit na firmu v Německu vyrábějící protézy i s kloubem pro takové velikány jako jsem já…no a jak asi tušíte, není to zrovna levná záležitost, ale všichni věříme, že mi to pomůže k tomu si zase hrát a běhat.
Moje cesta k plnému zdraví a k nekonečným hrám s novou tlapkou bude ještě chvíli trvat a bude náročná a to i finančně. Chtěl bych proto mámě a tátovi pomoct a byl bych rád, kdy se našlo pár dobrých duší a třeba i páníčků mých budoucích kamarádů, kteří by jim s tím pomohli alespoň trošičku, ať se za vámi všemi můžu co nejdříve rozběhnout a osobně vás oblíznout radostí😊
Budu moc rád, pokud se mnou a s mou rodinou budete chtít potkat v Kroměříži a společně blbnout😊