Pomoc dědečkovi s péčí o nemocného Davídka

Každodenní boj s nemocí, který nikdy nekončí

David onemocněl už jako malé dítě virovou encefalitidou. Jeho mozek funguje jen z malé části, a přestože mu lékaři nedávali téměř žádnou naději, díky nesmírné obětavosti a lásce rodiny se David dožil dospělosti.

Dnes je mu 32 let. Má tělo dospělého muže, ale duši dítěte – nevinnou, křehkou a čistou.
O Davida se nyní stará jeho dědeček Pavel, který po smrti babičky i maminky zůstal na všechno zcela sám.

Péče o Davida je nesmírně fyzicky i psychicky náročná. Vyžaduje neustálou přítomnost, každodenní hygienu, krmení, polohování i pomoc s rehabilitací.
Naštěstí pomáhá i blanenská Charita, která dochází třikrát denně a je pro Pavla obrovskou oporou.

Cílem této sbírky je pomoci dědečkovi zajistit potřebné prostředky pro každodenní péči o Davida – a ulehčit mu tak zvládání těžké situace, kterou zvládá s neuvěřitelnou silou, pokorou a láskou.

Když bylo všechno ještě v pořádku

David se do necelého roku vyvíjel jako každé jiné, zdravé a spokojené dítě. Poté ale přišla krutá rána osudu – virová encefalitida.

Lékaři tehdy rodině sdělili, že děťátko nejspíš nepřežije déle než rok. I v tom nejlepším případě prý má jen minimální šanci. Jenže se mýlili. David se nevzdal – a s ním ani jeho rodina.

Maminka i prarodiče zkoušeli všechno možné – a díky jejich neúnavné péči, víře a lásce David žije dodnes.

Bohužel nemoc jeho tělíčko zasáhla natolik, že dnes, ve svých třiceti dvou letech, má tělo dospělého muže, ale duši i nevinnost malého dítěte. Jeho mozek podle odborníků fungoval asi z pěti procent a ztratil všechny reflexy.

Rodina, která nikdy nepřestala bojovat

Rodina si ale sáhla na samotné dno sil. Maminka Anna časem onemocněla roztroušenou sklerózou, která ji postupně upoutala nejprve na vozík a později i na lůžko. Péče o Davida i nemocnou maminku tak zůstala na bedrech milujících prarodičů.

Jenže osud nebyl milosrdný. Nedávno přišla další těžká ztráta – po dlouhé nemoci odešla babička, a o rok později i Davidova maminka.
Dědeček zůstal na všechno sám.
Stal se jeho zákonným zástupcem, pečovatelem i jedinou oporou, a přestože je mu přes sedmdesát let, každý den s láskou bojuje dál.

Dědeček, který nikdy nepřestal věřit

Dědeček, který má Davídka v péči, často vzpomíná, jak jeho vnuk nedokázal sám jíst ani polknout sousto. Musel mu jídlo přežvykovat, a jen díky jeho trpělivosti a lásce se Davídek naučil alespoň sám polykat.

Naštěstí s péčí o Davídka pomáhá třikrát denně, sedm dní v týdnu, blanenská Charita, která dědečkovi Pavlovi ulehčuje alespoň část těžkého břemene, které nese už tolik let.

David potřebuje nepřetržitou péči – pomoc s hygienou, jídlem i bezpečným prostředím. To dědeček podle svých slov zvládá hlavně díky Charitní pečovatelské službě Blansko.

Charitní pečovatelky docházejí za Davidem třikrát denně a pomáhají dědečkovi vše zvládat. I když odejde třeba jen na chvíli na zahradu, má Davida neustále na očích díky kameře – sleduje ho i v noci.
„Když mu svítí očička, vím, že nespí,“ dodává s úsměvem dědeček Pavel.

Charita však tyto služby nemůže poskytovat zcela zdarma – část nákladů sice pokrývá stát a město, ale zbytek musí hradit rodiny samy.
Při každodenní péči charity tyto částky dosahují několika tisíc korun měsíčně. Pro dědečka, který se o Davida stará zcela sám, je to velká finanční zátěž.

Vybrané prostředky z této sbírky budou využity na úhradu nákladů spojených s pečovatelskou službou, dopravou pečovatelek, hygienickými pomůckami a další podporou, která umožňuje, aby David mohl zůstat doma se svým dědečkem.

Děkujeme, že pomáháte

Každý Váš příspěvek pomáhá ulehčit každodenní starosti a dává dědečkovi jistotu, že v péči o svého vnuka není sám. Každý den je pro dědečka Pavla novým bojem, ale i důkazem, že láska a víra dokážou nemožné.

Díky Vaší podpoře může Davídek zůstat doma, v prostředí, kde se cítí v bezpečí a obklopen láskou. Každý dar, malý i velký, znamená obrovskou pomoc – pro Pavla úlevu a pro Davídka jistotu, že se o něj má kdo postarat. Z celého srdce děkujeme všem, kdo se rozhodnou pomoci.