Prožijte se mnou "MOJE KROKY PO STEZCE ČESKEM"

Cílem projektu je vydání knihy „Moje kroky po Stezce Českem“, která poutavě a inspirativně zachycuje moje putování po Stezce Českem. Kniha má za cíl motivovat čtenáře k aktivnímu poznávání krás České republiky, k překonávání vlastních limitů a k nalezení vnitřní síly v nejtěžších životních situacích.

Moje cesta začala nemocí a pokračuje nadějí. Cesta, kterou jsem se rozhodl vykročit, začala těžkým osobním bojem. Před několika lety mi diagnostikovali chronickou lymfatickou leukémii (CLL), podstoupil jsem dvakrát cílenou biologickou léčbu a následně i transplantaci kostní dřeně. I přesto, že jsem stále v intenzivní léčbě, rozhodl jsem se čelit výzvám, které mi život přinesl. A tak jsem vyrazil na Stezku Českem.

Tato cesta není jen o překonávání kilometrů nebo vrcholů. Je to příběh návratu k sobě, k síle, kterou jsem našel v přírodě, v každodenních malých vítězstvích. A proto bych toto rád sdílel s vámi a to prostřednictvím své knihy. Pro ty, kteří se potýkají s vlastními těžkostmi, pro ty kteří hledají sílu v každodenním životě – toto je příběh, který může inspirovat. 

Pro nadšené čtenáře, uvádím velice krátkou ukázku z mojí knihy „Moje kroky po Stezce Českem 2024“

(ukázka část 1. kapitoly)

..... Motorový vlak směr německé městečko Rehau se rozjíždí a já se
usazuji na svém místě. Cesta má trvat asi hodinu a už teď cítím, že až dorazím do Rehau, začne ta pravá výprava, to pravé putování. V Aši většina cestujících vystupuje, zbývá jen pár zastávek na německém území. Snažím se nenápadně pozorovat své spolucestující, ve vlaku nás totiž zůstává jen několik. Pár německých seniorů, kteří zjevně byli v Česku na nákupech. Přemýšlím, co si asi u nás nakoupili. Vždyť v televizi se často mluví o tom, jak Češi jezdí za nákupy do Německa. Přesto je to očividně oboustranné. Možná na to nikdy nepřijdu. Dalšími spolucestujícími jsou tři teenageři. Nedokážu však odhadnout, odkud jsou a kam mají namířeno. Možná Češi, možná Němci. A pak mě upoutá velký batoh, za kterým sedí mladá žena, blondýnka.
V duchu si říkám:
„To snad ne, i blondýnky se vydávají na Stezku Českem?“
Neřeším to a nechávám to být, ale jsem zvědavý, jestli ji někde
potkám. Vlak se blíží do malé železniční stanice Rehau. Je to konečná, všichni vystupujeme a já si uvědomuji, že už za chvíli opravdu začíná to pravé putování po Stezce Českem.
V Rehau sice začíná mé putování po Stezce Českem, takový
neoficiální start. Skutečné dobrodružství mě ale čeká až na
nejzápadnějším bodu České republiky. I tato chvíle na nádraží v Rehau má však svou zvláštní intenzitu. Stojím na pomyslné startovní čáře a vnímám, jak se mi srdce buší vzrušením. Je to okamžik, kdy se můj malý sen, moje přání, mění v realitu. Každý následující krok se stává příslibem nového poznávání a objevování. Protože Stezka Českem je něco víc než jen turistická trasa. Je to otevřená kniha, která čeká, až do ní budu psát své vlastní zážitky a příběhy.
V mobilu, v aplikaci Mapy.cz, kontroluji správný směr cesty
z nádraží na okraj města a dál k nejzápadnějšímu bodu České
republiky. Protože by bylo srandovní ihned na začátku se vydat
špatným směrem. Říkám si:
„Bloudění si nechám do hlubokých lesů nebo do míst, kde
nebude signál a mobil nebude fungovat.“
Na nejzápadnější bod ČR to je podle mapy 6 kilometrů po trase
označené žlutými turistickými značkami. Hodina a půl pohodové
chůze. To by mělo být v klidu, bohužel v klidu nejsem, když se
podívám nad sebe na oblohu. Tmavé mraky a čerstvý vítr značí, že
brzy začne pršet. I aplikace Aladin hlásí, že do půl hodiny mě čeká
celkem intenzivní déšť.
K nejbližšímu turistickému rozcestníku to mám asi 300 metrů
na malé náměstí v centru Rehau. Rozcestník nacházím zcela v pohodě a tady se ujišťuji, že skutečně půjdu po žluté.
Asi po prvním kilometru svého putování vidím před sebou
postavu s velkým batohem na zádech.
Jedním z největších a nejsilnějších překvapení, které ti putování
po Stezce přinese, jsou lidé, které na své cestě potkáš. Někteří se jen
mihnou, jiní zanechají hlubší stopu.
A já bych ti teď rád pověděl o Lucii. Toto setkání pro mě má
osobní a svým způsobem zvláštní význam. Potkávám ji hned na
začátku mého putování, nedaleko nádraží v Rehau, kde v podstatě
začíná moje cesta po Stezce Českem. A ona je skutečně prvním
člověkem, kterého jsem na Stezce potkal a následně i poznal.
Ještě ve městě ji docházím a dovoluji si ji oslovit:
„Ahoj, jdete taky Stezku?“
„Ano,“ odpověděla nejistě.
„A tak to tedy jdete na nejzápadnější bod České republiky?“
„Ano,“ odpověděla již jistěji.
„Mohu se přidat?“ ptám se…

Jmenuji se Luděk jsem autor knihy „Moje kroky po Stezce Českem (2024)“ a nyní chci pokračovat a napsat knihu „Moje kroky po Stezce Českem (2025)“. Stezka Českem je pro mě víc než jen trasa, je to symbol životní cesty. Po zkušenostech s vážnou nemocí (CCL), náročné léčbě a transplantaci kostní dřeně se snažím svou cestou inspirovat ostatní a ukázat, že i přes vážné zdravotní problémy se dají plnit sny. 

Všechny získané finanční prostředky budou využity výhradně na tvorbu a napsání knihy, na vydání knihy a následně na její propagaci a distribuci, tak aby se dostala všem potřebným.

Pokud se vybere vyšší částka, tak budou finanční prostředky poskytnuty Nadačnímu fondu východočeská hematologie, při Fakultní nemocnici Hradec Králové.