Luky se narodil jako plně zdravé dítě v pětatřicátém týdnu. Bohužel osud mu nerozdal moc dobré karty – ve čtyřech týdnech skončil v nemocnici s diagnózou Coxsackie-encefalityda. Tento virus způsobuje krvácení do celého těla, což v Lukyho případě vedlo mimo jiné i ke krvácení do mozku a zažívacího traktu. Důsledkem je poškození mozku a k tomu přidružené zdravotní problémy, které se v průběhu Lukyho života přidávají – dětská mozková obrna, epilepsie, gastroezofageální reflux, skolióza, dysfagie. Luky je zcela imobilní, po tělesné stránce je na úrovni tříměsíčního miminka. Je plně odkázán na péči své mamky Zuzky, babičky a dědy. Tatínek Lukyho psychicky nezvládl náročnou péči a od rodiny odešel.
I přes zhoršující se stav spolu přesto s mamkou Zuzkou zvládají mnoho aktivit, které Lukyho naplňují a dělají ho šťastným – jezdí na hypoterapii, do stacionáře kde má Lukáš kamarády, na výlety. Luky se projel na raftu, podíval se na Karlštejn, miluje bazén a návštěvy restaurací, miluje lidskou společnost …
Lukyho a Zuzku jsem poznala na výcvikovém psím táboře. Neznám pozitivnější a optimističtější dvojici, než jsou tihle dva. I přes to co jim osud naložil, jsou oba samý úsměv a vtip. Zuzka sama, i přes časovou náročnost péče o Lukyho, jezdí rozdávat radost se svými dvěma fenkami retrievera Fíbí a Eliškou k Lukyho podobně postiženým kamarádům v rámci canisterapie. Oba se statečně perou se všemi překážkami, které jim život přináší. A že jich opravdu není málo …
V současné době je ale jedna překážka zcela nad jejich síly – po devatenácti letech jim definitivně odešlo auto.
Pro většinu lidí problém, který lze řešit půjčkou. Ne tak pro Zuzku a Lukyho.
Pro Lukyho auto zastupuje jeho nohy a přibližuje mu okolní svět. Bez auta nemůže nikam, bez auta se jeho svět scvrknul do čtyř stěn jejich domu. Lukyho tělesný stav bohužel neumožňuje příliš dlouhý pobyt ve vozíku. Jeho páteř má osmdesáti stupňovou skoliózu, Luky je proto v trvalém polosedu/pololehu. Ve vozíku který má teď k dispozici tak vydrží maximálně dvě hodiny. Potom začne mít bolesti.
Luky bohužel potřebuje speciální auto, do kterého se vejde i s vozíkem. Vzhledem k jeho výšce a tělesnému stavu, musí ve vozíku téměř ležet, kufr auta tedy musí být výrazně větší než u „běžného“ auta pro handicapované lidi.
Vzhledem k počtu kilometrů které ti dva najezdí by bylo ideální pořídit auto nové. Bez vad, bez rizika, že se někde „vysype“ tak jako tomu bylo dosud, kdy stařičký „vrak“ leckdy jen tak tak dojel a pak spolykal značnou část již tak skrovného příjmu rodiny při opravách.
Bohužel, takového auto je zcela mimo možnosti matky samoživitelky, která díky péči o postižené dítě nemá možnost vlastního příjmu.
Proto jsme se s kamarády rozhodli založit tuto sbírku. Aby s námi zas Luky se Zuzkou mohli jet na tábor. A nejen s námi, ale všude tam, kde jim bude dobře a kde budou rozdávat svoji radost ze života i dalším lidem.
