Přímo tam, kde se krvácí
Na bojišti se neumírá potichu.
Umírá se rychle, špinavě a často zbytečně jen proto, že nebylo čím zastavit krev.
Současná válka znamená roztrhaná těla, amputace, masivní krvácení, tlakové vlny.
Nejde o jednotlivé zásahy. Jde o chaos, kde se zranění hromadí rychleji, než je možné je odvézt.
A v těchto chvílích neexistuje „později“. Existuje teď nebo nikdy.
První minuty po zásahu rozhodují.
Ne lékaři v nemocnici.
Ne operační sál.
Ale člověk v poli, často bez krytu, s krví na rukou a s otázkou, jestli má po ruce turniket, obvaz, hemostatický prostředek…něco, cokoliv!
„Tahle sbírka není o pomoci. Je o tom, kdo přežije příštích pět minut.“
V okolí Pokrovska a dalších částí fronty probíhají dlouhodobé, vyčerpávající boje. Linie se neposouvají o kilometry, ale o metry za cenu desítek zraněných denně. Neustálé dělostřelecké ostřelování, drony, miny a boj na krátkou vzdálenost znamenají jedno: zranění přichází rychle, často hromadně a bez varování.
Nejde o „polní nemocnice v zázemí“. Jde o zákopy, improvizované kryty, rozbořené budovy a místa, kde se parťák dostává ke zraněnému kamarádovi pod palbou. Tam rozhodují minuty. Tam se netřídí podle komfortu, ale podle toho, kdo ještě má šanci přežít, pokud se krvácení zastaví hned.
Právě sem míří zdravotní materiál z této sbírky. Ne do rezerv. Ne do skladů. Do míst, kde se dnes a zítra bojuje.
Kamion, který vypravujeme, poveze výhradně spotřební zdravotní materiál určený přímo do bojů a jejich bezprostřední blízkosti:
-
škrtidla, obvazy, jehly a spousty dalšího materiálu, který se použije jednou.
Tohle nejsou zásoby „do rezervy“.
Tohle jsou věci, které mizí okamžitě, protože nahrazují čas, který ranění nemají.
Na frontě se nepočítají balíky.
Počítají se minuty bez krvácení.
Každý kus materiálu je pokus o to, aby někdo:
-
nezemřel vykrvácením,
-
vydržel do evakuace,
-
nebo se vůbec dožil rána.
Nevozíme pohodlí.
Nevozíme jistotu.
Vozíme poslední šanci.
