Mam narozky, misto chlastu me prispejte Elisce a Stepamovi na novej vozik

Brzy budu mit narozky. A na narozeniny bychom meli davat veci lidem co jim udelaj radost. Co potrebuju k zivotu to mam – skvelou rodinu, deti, zenu, a vim, ze je to vyjimka a jsem za to vdecnej. A nejvetsi radost mi udela kdyz misto obligatniho chlastu nekdo prispeje tem co to opravdu potrebuji. (Na tuhle akci me upozornil kamarad Melkor, a Elisce a Stepanovi poslete co muzete. Jsou sympaticti a zaslouzej si to.)

Rádi bychom touto cestou podpořili našeho kolegu Štěpána, respektive jeho partnerku Elišku.

Je to mladý, dříve velmi akční pár, kterému se onemocněním Elišky (Covid 19) život doslova obrátil vzhůru nohama. Najednou dennodenně řeší základní věci, jako jsou soběstačnost a sebeobsluha.

Štěpán pracuje jako zdravotnický záchranář a s ochotou bere jakoukoliv službu navíc, aby přinesl tolik potřebné peníze do domácího rozpočtu. Musí se hodně ohánět a přesto to nestačí. Navíc v tu chvíli zůstává sama doma Eliška, která je v zásadních věcech na Štěpánovi závislá. Ocitají se tak v začarovaném kruhu. 

Povahou svojí práce oba dříve pomáhali lidem a proto bychom jako kolegové rádi založili sbírku a snad trochu pomohli k řešení celé situace pro změnu my jim.

Jmenuji se Eliška, je mi 26 let. Před onemocněním Covid 19 jsem pracovala jako všeobecná sestra v nemocnici a ve svém volném čase jsem se věnovala výživě, sportu a připravovala se na mezinárodní licenci Crossfit trenéra. S partnerem jsme aktivně chodili po horách s našimi hafany.

V prosinci 2020 jsem poprvé prodělala Covid, po kterém jsem začala ztrácet sluch. Musela jsem se naučit odezírat, protože naslouchadla nejsou dostačující.

Další komplikace nastaly na přelomu roku 2021/22 ,kdy jsem se Covidem nakazila podruhé. Začala se mi zhoršovat mobilita dolních končetin až do stavu plné závislosti na invalidním vozíku. Domů jsem byla propuštěna bez nároku na vlastní invalidní vozík a stala jsem se plně závislou na pomoci partnera. Doma mě statečně nosí na zádech do schodů, koupelny, či na WC, protože bydlení na bezbariérové je teprve ve stavu prvních úprav.

Vozí mě po rehabilitacích a snaží se mě zapojovat do společenského života společně s rodinou.

Vozík už mám třetí půjčený a potřebovala bych vlastní, mně „šitý“ na míru.

Rehabilitační péči si hradím ze svých omezených prostředků. Rehabilitační péče je velmi omezená počtem a frekvencí a já si svůj nárok vyčerpala již začátkem tohoto roku. Plnou komplexní rehabilitaci, která by mi pomohla, si nejsem sama ze svých prostředků schopna zajistit.

Snažím se zůstat aktivní – loni v létě jsem začala se střelbou a „prostřílela“ jsem se k nominaci do České reprezentace s ambicemi k účasti na Paralympiádě. 

S čím bychom vlastně potřebovali pomoci?

1) Vozík – mám pouze půjčený a nutně bych potřebovala svůj vlastní, upravený přímo pro mě.

2) Úprava domu – na bezbariérové bydlení, abych nebyla plně závislá na pomoci partnera.

3) Schodišťová sedačka – dům je patrový, takže mě partner nosí na zádech. Když je v práci, z domu se vůbec nedostanu.

4) Úprava osobního automobilu – abych nebyla závislá na druhé osobě. Nízkopodlažní vlaky u nás jezdí málo a objednávka je nutná 48 hodin dopředu.

5) Rehabilitace – jak jsem již psala, pojišťovnou hrazená péče je v mém případě nedostačující a nárok na ni mám již v tuto chvíli vyčerpaný.

Je toho opravdu mnoho a my budeme vděční za jakoukoliv pomoc.

Děkujeme.