Ekoton, zóna přechodu, předěl mezi biotomy tedy přírodními společenstvy. V místě tohoto překrývání vzniká přechodové společenstvo. Na kolik je opravdu možné utéct ze společnosti? Je možné žít „off grid“ aniž bys o tom postoval? A nakolik je ona potřeba útěku jen idealistická představa, pro kterou není v realitě místo?
Inscenace Ekoton zachycuje cestu 4 přátel do přírody. Ať už za její krásou, kvůli chvilkovému úniku od společnosti a s ním spojeným každodenním stresem nebo natočit nový reel pro své sledující. Hlavní postava Thea se chce odříznout od dosavadních událostí života a začít znovu. Jak se ale odříznout, když telefon každých patnáct minut vibruje v kapse? Jde v dnešní době, kdy je většina Evropy pokryta internetovým připojením utéct od napojení na své problémy?
„Ekoton“ se zabývá tématy jako je odpojení od společnosti, spojení i rozpor přírody a techniky, sociální ekologie v naší každodennosti. Postavy se snaží vyrovnat s všudypřítomnými ekologickými, světovými a osobními krizemi, které přerůstají ve frustrace a naráží tak na rozdílná přesvědčení.
V době krátkodobých známostí a spotřebního zboží, někdy uniká, co je skutečně podstatné a raději otevíráme konflikty za účelem udržení své ideologie, než abychom se nechali ovlivnit.
Je vůbec možné abychom všichni přemýšleli ekologicky? Měl by začít jedinec nebo systém? Můžeme růst donekonečna na planetě s omezenými zdroji? Zachraňujeme planetu, nebo jen sami sebe?
Pod zvuky lesa, praskajícího ohně a větru stále slyšíme ruch města, motory aut a zvonky tramvají. Nacházíme nedopalky uprostřed zarostlého lesa. Vidíme videa, jak si člověk z Kanady postaví vlastní srub jen pomocí sekery. Jak dívka po škole vše opustila a teď cestuje se svým psem ve vanu po Evropě. Myslíme si, že to je ten život, který doopravdy chceme. Ale kdybychom ho žili, nemuseli bychom ho žít s telefonem věčně mířícím na nás?