Druhá hora: Pomozte mužům bezpečně projít krizí středního věku

Krize středního věku. Fenomén, který dříve či později potká většinu z nás. Nejde se na něj připravit a nejde před ním zavírat oči. Je to proces, který se hluboko v nás spustí bez vědomého rozhodnutí. Období spojené se ztrátou smyslu, temnotou a hledáním sebe sama. Často doprovázené rozpadem vztahů, úbytkem energie, změnou práce a začínajícími zdravotními obtížemi.

U nás, mužů ve středním věku, bývá tato krize obzvlášť náročná. Společnost od nás očekává neustálý výkon. Jsme vychováni k tomu, že všechno musíme zvládnout sami a postarat se o ostatní.

„Nefňukej a makej,“ říkáme si. Jenže ono už to nefunguje jako dřív. Sil ubývá, i když si to zpočátku nechceme přiznat. Naše okolí často nechápe, že procházíme temnou nocí duše. Hodnotí, vyčítá, ale neumí pomoci.

S tím přicházejí i vážná rizika pro psychické zdraví. Pocit zbytečnosti, úzkost ze smrti, stagnace, závislosti, deprese.

V České republice připadá přibližně 80 % sebevražd na muže. A vedle mladých lidí jsou právě muži ve středním a vyšším věku jednou z nejohroženějších skupin. Přesto jejich trápení často zůstává dlouho neviditelné a neslyšitelné.

Proč je potřeba průvodce?

Jak takovou krizí projít? Vlastními silami je to extrémně těžké. Krize nás svírá úzkostí, která blokuje tvořivost, nápady i chuť něco změnit. Právě tehdy roste potřeba průvodce.

Carl Gustav Jung tvrdil, že bychom potřebovali školy pro vstup do druhé poloviny života. Tradiční kultury měly přechodové rituály a kmenové stařešiny. V moderní individualistické společnosti nám ovšem tyto opěrné body zoufale chybí.

Pro mě osobně to není teorie. Touto krizí jsem si nedávno sám prošel. Marně jsem hledal specializované průvodce touto životní transformací. Našel jsem terapeuty a kouče, kteří mají jednou týdně padesát minut – sotva dost času popsat, co se vlastně děje. Nebo mentory, kteří sice téma znají, ale zůstávají především „v hlavě“ a u obecných rad. Bez ohledu na můj osobní příběh.

Nechci nijak snižovat přínos těchto přístupů. Jen jsem hledal něco kvalitativně jiného. Opravdového průvodce. Někoho, kdo půjde se mnou a vedle mě do hloubky. S vlastní autentickou zkušeností. Někoho, kdo mi pomůže projít temnotou, odhodit kusy staré identity a najít, kým doopravdy jsem a jaké dary mohu přinést světu. Kdo mi bude k dispozici dlouhodobě – a hlavně ve chvílích, kdy je mi opravdu mizerně. A kdo se mnou bude pracovat nejen na úrovni mysli, ale i těla, emocí a ducha.

A protože jsem nikoho takového nenašel, rozhodl jsem se tímto průvodcem stát podle imperativu „buď tím, koho potřebovalo tvé mladší já“.

Jak to vlastně funguje:

Na začátku se společně zorientujeme a odpovíme si na otázku: KDE JSEM? Spustila se krize „kopancem zvenčí“, nebo postupným uvědoměním, že to, co dávalo smysl, už ho nedává? Jaký archetyp klient právě žije? Kde se nachází na Cestě hrdiny? Tady začíná přerámování krize na začátek největšího životního dobrodružství.

Následuje sestup k volání vlastní duše a otázka: KDO JSEM?
Tato fáze je nejnáročnější – a zároveň nejhodnotnější. Klient se musí odvážit postavit vlastním stínům, odhodit nefunkční části staré identity, podobně jako had svléká starou kůži. Být k sobě nemilosrdně upřímný.

Do hloubky se nedostaneme hlavou, která dosud vládla. Proto pracujeme i na úrovni těla, emocí a ducha. Vědomě vstupujeme do bolestí a krizí, otevíráme dveře vlastních třináctých komnat, setkáváme se s osobními démony. Procítíme zoufalství i volání po smyslu celým tělem. A postupně nalézáme vlastní vztah k mystériím, která nás přesahují.

Smysl často přichází skrze silný osobní zážitek – jako setkání s něčím větším, než jsme my sami. Nejprve je potřeba tuto zkušenost integrovat, zvědomit si vlastní dary a esenci volání duše. Teprve potom se objevuje otázka: KAM JÍT?

Tady se odrážíme ode dna a začínáme objevovat svou Druhou horu. Fascinující je, že toto „volání“ má v drtivé většině případů podobu služby – lidem, komunitě nebo přírodě. Dochází k postupnému ztotožnění s novým posláním. A velmi často i k opětovnému zamilování se do vlastního života.

Poslední částí je cesta vzhůru a otázka: JAK TAM DOJÍT?
Vracíme se zpět do mysli a hledáme konkrétní způsoby, jak své poslání uskutečnit ve světě. Testujeme různé „doručovací systémy“, osvojujeme si nové role, propojujeme se s podobně naladěnými lidmi. Často přichází pocit, jako bychom běželi z kopce s větrem v zádech.

V této fázi se průvodce postupně stahuje. Klient pokračuje dál s vlastními zdroji, zkušenostmi a důvěrou ve svou vnitřní moudrost.

Forma spolupráce a metody

Provázení je založeno na dlouhodobé, intenzivní spolupráci. Zároveň plánuji nabízet i jednorázové konzultace, především pro základní orientaci před zahájením nebo po ukončení procesu.

Společné putování bude probíhat nejen v krajině duše, ale i v krajině fyzické. Vedle setkání v koučovně využijeme i poutě v přírodě. Každé provázení bude jedinečné a bude na straně klienta i průvodce vyžadovat přípravu i mimo společná setkání.

Používané metody zahrnují mimo jiné:

• práci s osobním mýtem
• výklad snových symbolů
• trénink lucidního snění
• práci se stínem a archetypy
• aktivní imaginaci
• transformační koučování
• metody lesní terapie
• přechodové rituály
• práci se synchronicitami
• psychomagii
• meditace a dechové techniky
• práci s deníkem
• záznam a analýzu osobních dat
• využití AI asistentů pro seberozvoj

V případě potřeby spolupracuji s dalšími odborníky na tělo, mysl i ducha. Klíčová je pro mě hlavně úzká spolupráce se zkušenými psychoterapeuty, kteří slouží jako odborná opora a bezpečnostní síť při náročných fázích procesu.

Jmenuji se Pavel Trejbal a temnou nocí duše jsem prošel na vlastní kůži. O této cestě jsme natočili podcast Tekutá krajina, který měl překvapivě silnou odezvu. Postupně se mi začali ozývat lidé v podobné situaci s otázkou, zda bych jim dokázal pomoci.

Po několika prvních “pro bono” sezeních se ukázalo, že kombinace nástrojů a zkušeností, které jsem za život nasbíral, má reálný přínos i pro ostatní.

Základem mého vzdělání je magisterské studium kognitivních věd – oboru, který propojuje psychologii, filozofii, neurovědy, lingvistiku, informatiku a umělou inteligenci. Naučilo mě hledat souvislosti tam, kde je jiní nevidí.

Profesně jsem dlouhá léta působil jako datový analytik a později jako lídr datové firmy. Paralelně jsem se však vzdělával v psychologii, práci se sny, aktivní imaginaci a změněnými stavy vědomí. Absolvoval jsem desítky kurzů šamanské práce, výcviky práce se sny, archetypy a symboly a rekvalifikační výcvik koučinku spojeného s neurovědami s akreditací MŠMT.

Firmu jsem nedávno opustil – právě kvůli volání své duše.

Plnohodnotná příprava projektu je práce na plný úvazek, kterou nyní financuji z vlastních úspor. Ty se však krátí a čekají mě další nezbytné investice. Proto se obracím s prosbou o podporu.

Vybrané prostředky použiji následovně:

54 000 Kč – Koučovna
Zajištění a vybavení bezpečného, klidného prostoru v Praze pro hlubokou práci s klienty na první rok fungování.

24 000 Kč – Online platforma
Web, rezervační systém, emailing – vše v jednom, cena služby na jeden rok.

86 000 Kč – Výcvik DBT (Dialectical Behaviour Therapy)
Certifikovaný výcvik zaměřený na krizovou intervenci a práci se silnými emocemi. Taková psychologická “první pomoc”. DBT je evidence-based přístup s vysokou úspěšností, zastřešený kanadskou Wilfrid Laurier University.

Bonus – Propagace
Případné prostředky nad cílovou částku budou využity na cílenou propagaci projektu směrem k mužům ve středním věku.

Závěrem

Vím, že projekt Druhá hora je neortodoxní, odvážný a možná i trochu naivní. Čeká mě hodně nejistoty, práce a učení. Možná se bude celý koncept dál vyvíjet a proměňovat.

Ale nemohu jinak. Toto poslání jsem si přinesl z mé cesty do hlubin vlastní duše. A pokud pomohu byť jen několika dalším lidem vystoupat na jejich Druhou horu, tak věřím, že se skrze jejich dary znásobí dobro ve světě.

Děkuji za inspiraci mému blízkému příteli a vizionáři Jirkovi Brázdovi a také stejnojmenné knize Druhá hora od Davida Brookse, která mi potvrdila, že tato cesta má smysl.