V roce 2024 jsme odvedli spoustu práce, abychom skupinu o 20 členech připravili na náročný přechod Fagarašských hor v Rumunsku, který nám zabral 10 dnů.
Sami jsme si nasušili jídlo na celý trek, pečlivě řešili potřebné vybavení, vytvořili dvojice, které na sebe dávaly pozor, absolvovali jsme školení první pomoci, organizovali schůzky s rodiči, zjišťovali informace o všem potřebném, zkrátka snažili jsme se, abychom na hřebenech nejvyšších rumunských hor stanuli v dobré formě a co nejlépe připraveni.
Dvě věci jsme podcenili
Spali jsme pod tarpy. Tarp je plachta, která se postaví do tvaru áčka pomocí trekových holí a pár kolíků. Je to jednoduché, lehké, ale když na hřebenu fouká (což se k našemu velkému překvapení dělo každý den:-)), tak to není ono. No je to prostě blbý. Tarpem profukuje, na krajní spáče prší a když je vítr silný, tarp se vytrhne ze země a letí pryč. Navíc hřebeny bývají často kamenité a zapíchnout kolík je tak často nemožné. Klidných nocí bylo málo, což se pak odráželo na energii členů party.
Proto bychom chtěli pořídit ultralehké stany. Stan neuletí, neprší a nefouká do něj, zkrátka to bude mnohem lepší, rozumnější a praktičtější.
Zadruhé bychom rádi nakoupili GPS tracker pro každého člena výpravy. Sice jsme šli neustále spolu, čekali na sebe a hlídali se, ale i tak občas dojde k situaci, kdy se někdo vzdálí nebo je taková mlha, že nejde vidět na pár kroků.
Stal se nám ale i tento příběh: Jedna účastnice si při koupání v horském jezeře rozřízla nohu o plechovku odhozenou ve vodě. Vzhledem k tomu, že bylo nutné ránu zašít, museli jsme zavolat vrtulník. Naše skupina tak byla donucena rozdělit se na 4 týmy: Tým A byla Bětka ve vrtulníku, tým B byl Honza, Věrka, Jolanka a Vojta, kteří vyrazili okamžitě do civilizace, aby co nejvíce snížili náskok vrtulníku a byli u Bětky v nemocnici co nejdříve. Tým C byl Aligátor s Arinem. Ti vyrazili dolů do nemocnice ihned poté, co pomohli naložit Bětku do vrtulníku a ten odletěl. Zůstal tým D- zbytek skupiny – ten se vrátil zpět na hřeben, aby dokončil celý trek.
Budeme klidnější, když o sobě navzájem budeme mít ještě lepší přehled právě díky GPS trackerům.
Všechny tyto věci využijeme také na mnoha jiných akcích. Není to tak, že nakoupený materiál využijeme jednou, pak jej uklidíme do skříně a od té doby na něj nesáhneme. Naopak: Organizujeme řadu dalších akcí, kde právě takový materiál budeme moct opakovaně využívat a velmi nám pomůže v naší činnosti.
