Péťa je hodný a snaživý kluk. Narodil se 29. 8. 2014. Po narození byl Péťa jako ostatní děti, ale když se blížil 1. rok, doktorce se nelíbilo, že stále neleze a jen se posouval po zádech. Byla nám doporučena návštěva rehabilitace. Na rehabilitaci se Péťa snažil spolupracovat, ale bohužel to šlo ztěžka. Pak začal Péťa trpět análním prolapsem. Doktoři nám říkali, ať tento stav u Péťy sledujeme, což trvalo asi půl roku. Za další rok jsme skončili v nemocnici kvůli cystě nad okem. Péťa musel jít poprvé na operaci. Po operaci dostal záchvat a ani sestřičky ho nemohly uklidnit. Drželi jsme ho všichni, aby si neublížil, po píchnutí uklidňující injekce se jeho stav zhoršil. Až po dvou hodinách se Péťa vysílil a usnul. Po propuštění z nemocnice s námi Péťa přestal komunikovat, žádný pohled do očí, absolutně na nic nereagoval, začal tleskat ručičkama, nekomunikoval, bouchal se pořád do hlavy a úplně se uzavřel.
Pro nás to byl obrovský šok. Po návštěvě naší paní doktorky přišla řada vyšetření v nemocnici. Po všech vyšetřeních nám bylo sděleno a potvrzeno porucha autistického spektra (PAS) s opožděným vývojem (2 roky) a lehkou mentální retardací. Od té doby, co jsme se to dozvěděli, nám bylo jasné, že Péťa nebude jako ostatní děti, ale nevzdávali jsme to. Přihlásili jsme ho do speciální mateřské školky, kde měl velice milou paní učitelku. Mezitím, kdy chodil do školky, jsme začali docházet na hipoterapii do sdružení Piafa. Péťa měl chabé držení těla a hipoterapie mu výrazně pomohla ke zpevnění a posílení celého těla. Dokonce si vybudoval nádherný vztah k těmto zvířatům.
Zkoušeli jsme chodit i na canisterapii, ale bohužel silný strach ze psů stále trvá. Bojí se hlasitého štěkání a aktivního skákání z radosti, které pejsci mívají. Ale díky hipoterapii, rehabilitaci a cvičení se nám podařilo Péťu zpevnit. Chodí do Piafy na letní tábory, kde se snaží začlenit mezi děti, a jeden den v týdnu má dílničky, kde si procvičuje jemnou i hrubou motoriku. Díky pomoci ze strany Piafy, lékařů a hlavně homeopata se nám podařilo Péťu trochu uklidnit.
Po ukončení mateřské školy šel Péťa do školy a to byl pro něj velký šok. Přechod probíhal v době covidové, kdy jsme byli všichni zavření doma, a to mělo na Péťu velmi špatný vliv. V době covidu zemřel i jeho nejoblíbenější děda, což nesl velice těžce. Při nástupu do školy jsme měli půl roku trápení. Měl strach ze školy, nešlo mu čtení a psaní. Plete si čísla a písmenka – a to se děje dodnes (dyslexie a dysgrafie). Díky terapiím, kroužkům a skvělé paní učitelce s asistentkou je Péťa už v páté třídě. Péťa se snaží, co to jde, a nevzdává to. Pokud mu něco nejde, sebepoškozuje se a uzavírá se do sebe. Manželka musela opustit práci, aby se mohla Péťovi naplno věnovat, a začala podnikat v pojišťovnictví. Je tam už dva roky, ale u tohoto druhu podnikání je to krátká doba, proto nám výrazně klesl příjem a musela si najít ještě brigádu.
Snažíme se pro syna udělat cokoliv, aby se jeho stav alespoň o malý krok zlepšil. Proto bychom chtěli znovu vyzkoušet delfinoterapii. Chtěli bychom, aby Péťa delfinoterapii absolvoval podruhé.
Po delfinoterapii byl Péťa méně uzavřený, jeho nervozita se zlepšila a chápání je nyní lepší než minulý rok. Proto bychom se chtěli vyhnout dalšímu sebepoškozování. Chceme pro Péťu to nejlepší, i když to jde po menších krůčkách. Nechceme to vzdát a dát mu vše, co je v našich silách, aby mohl být alespoň trochu samostatný. Proto prosíme, i malá částka nám pomůže vykouzlit úsměv na tváři našeho syna. Snažíme se šetřit, jak se dá, ale v této době zdražování canisterapie, ostatních kroužků i potravin nám to bohužel moc neumožňuje.
