Život na čtvrt úvazku - pomůžete mi žít aspoň napůl?

Dobrý den,

jmenuji se Linda a pravděpobně na mně na první pohled nic nepoznáte. Na fotkách uvidíte dívku, která se usmívá. Málokdo ale zná opravdový příběh, který se skrývá za normálně vypadající tváří. 

Za normálních okolností bych jen velmi nerada sdílela podrobnosti o svém zdravotním stavu s širokou veřejností. Momentálně mi však nic jiného nezbývá, protože aktuální situaci nejsem schopna vlastními silami finančně zvládnout a nárok na podporu státu budu mít až za několik měsíců. Chci vás proto moc poprosit o pomoc..

Posledních pět let trpím bolestmi hlavy, které se postupně zhoršily natolik, že dnes nemohu pracovat. Mám diagnostikovaný cervikokraniální (bolesti hlavy vycházející z krční páteře) a cervikobrachiální syndrom (bolest ramene, ruky a lopatky vycházející z krční páteře). 

Bolesti jsou často nesnesitelné – nemohu se dívat do monitoru déle než půl hodiny a vadí mi téměř jakékoliv umělé osvětlení (telefony, zářivky, lampy, reflektory aut). Světloplachost se letos v září rozvinula do té míry, že mám problém vycházet ven – jediná možnost je s tmavými brýlemi a kšiltovkou a jen velmi krátce. Také doma musím mít zatmavené místnosti a světlo rozsvěcím jen výjimečně. Kromě silné světloplachosti mě trápí i přecitlivělost na zvuky a vítr, která je tak silná, že musím mít i v létě v největších vedrech neustále zahalenou hlavu i krk, protože mi zhoršuje bolest sebemenší zafoukání. Kvůli těmto obtížím jsem musela opustit nejen práci, ale i všechny své koníčky – pletení, háčkování, sport či pobyt u vody. 

Chronické problémy s bolestmi se vyvíjely postupně. Posledních několik let jsem učila český jazyk pro cizince, což mě velmi naplňovalo a k této činnosti bych se jednou ráda vrátila. Do dubna letošního roku (2025) jsem byla ještě schopna pracovat, ale od té doby se situace zhoršila natolik, že se pro mě práce na počítači i výuka studentů staly nemožnými. Kvůli cervikobrachiálnímu syndromu také nemohu zvedat žádné předměty, takže je pro mě vyloučena jakákoliv fyzická práce a možnosti zaměstnání jsou tím ještě víc omezené.

Zdravotní potíže mě nutí žít velmi omezeně – většinu dne jsem nucena trávit doma. Když mám „lepší“ den, snažím se být aspoň trochu aktivní a jet do přírody (viz fotografie z léta, kdy jsem ještě byla schopná jít ven bez tmavých brýlí), ale je to složité kvůli větru a světlu. Netoužím po drahých ani luxusních věcech – dnes bych si nejvíc přála jen ty nejobyčejnější – být alespoň pár hodin denně bez bolesti, zajít si do obchodu a nebát se umělého osvětlení, mluvit s kamarádkou a mít schopnost se na ni plně soustředit, otočit hlavou bez bolesti, nebát se vyjít ven kvůli větru nebo světlu. Přála bych si mít alespoň trochu normální život.

Co jsem pro své uzdravení udělala?
Během pěti let jsem prošla pěti rehabilitacemi v různých rehabilitačních zařízeních. I přes dodržování doporučených cviků však fyzioterapie nepřinesla zlepšení. Velkou část svých financí jsem také investovala do dalších možností léčby, jako je vysokofrekvenční laser, masáže či terapie suchou jehlou.

Vzhledem k neúspěchu všech dosavadních pokusů o zlepšení mého zdravotního stavu mi lékař navrhl možnost léčby pomocí neurostimulátoru. Momentálně čekám na svůj první termín v ambulanci pro léčbu bolesti hlavy v Ústřední vojenské nemocnici, kde mi bude doporučen další postup. Doufám, že se pro mě najde jiná možnost léčby než užívání vysokých dávek analgetik. 

Protože rehabilitace hrazené státem u mě nevedly ke zlepšení, rozhodla jsem se vyzkoušet online rehabilitační program amerického fyzioterapeuta, který se specializuje právě na typ bolesti, který mě trápí. Tento program mi pomůže uhradit rodina, protože moje vlastní finanční zásoby jsou už úplně vyčerpané.

Ocitla jsem se v situaci s minimálním příjmem – aktuálně kromě invalidního důchodu prvního stupně nemám žádný jiný zdroj příjmu ani možnost pracovat.

Sbírka mi pomůže překlenout několik měsíců až do vyšetření v Praze na konci prosince a zároveň období čekání na rozhodnutí ČSSZ o zvýšení mého invalidního důchodu. Celý proces přezkoumání a schvalování bude trvat několik měsíců, během nichž bude můj jediný zdroj příjmu poměrně nízký invalidní důchod. Vaše podpora mi umožní pokrýt základní životní náklady, jako jsou potraviny a léky, v době čekání.

Ráda bych se nyní plně věnovala rehabilitaci, abych se opět mohla alespoň částečně zapojit do práce, a váš příspěvek mi v tom v obrovské míře pomůže, protože si nebudu muset dělat starosti, kde vzít peníze na živobytí.

Nejsem člověk, který by se snadno vzdával, a prosit o pomoc je pro mě těžké. Nerada bych se však dostala do dluhové pasti, a proto vás pokorně prosím o podporu, která mi pomůže překlenout toto období.

Z celého srdce děkuji každému, kdo mi pomůže. 

Vybrané peníze použiji na živobytí (potraviny a léky), aby bylo možné překlenout období do doby, než mi bude (či nebude) schválen vyšší stupeň invalidního důchodu, nebo než se moje zdravotní situace zlepší díky rehabilitaci a budu tak moci pracovat. 

Pokud se vybere nižší částka, než potřebuji, použiji ji především na pokrytí základních životních nákladů (potraviny, léky), abych se vyhnula dluhům a mohla se soustředit na léčbu.

V případě, že se vybere částka vyšší, každý příspěvek využiji k dlouhodobé rehabilitaci a zakoupení pomůcek, které mi pomohou zlepšit stav a zvýšit kvalitu života.

Upřímně děkuji každému, kdo se rozhodne mi pomoci – ať už příspěvkem, sdílením sbírky nebo jen povzbudivým slovem. Vaše podpora pro mě znamená naději a možnost plně se věnovat rehabilitaci. 

Děkuji vám!