Během těhotenství se moje pocity strachu a ohrožení ještě prohloubily. Jednou jsem v osmém měsíci těhotenství zůstala sama u opuštěné cesty, vyděšená a s panickým záchvatem. Pomoci jsem se tehdy nedočkala. Tento zážitek ve mně zůstal dodnes.
Když jsem oznámila těhotenství, zažila jsem silný stres, obviňování a odmítnutí. V té době jsem se cítila naprosto bezmocná a ohrožená, což mělo dopad i na mé zdraví. Přesto jsem zůstala, s nadějí, že se situace zlepší.
Po narození prvního syna jsem v lepší časy opravdu doufala. Na chvíli se zdálo, že se věci uklidňují, a dokonce jsme vyhledali odbornou pomoc. Jakmile se ale vrátilo pití alkoholu, vrátil se i strach, manipulace, křik a ponižování. Často jsem se cítila neviditelná a bez možnosti se bránit, a to i v přítomnosti našeho dítěte.
Během druhého těhotenství jsem zažila situaci, kdy jsem se bála o sebe i o nenarozené dítě. Tehdy jsem si poprvé naplno uvědomila, že v tomto vztahu nemohu zůstat.
Po narození druhého syna jsem se chtěla definitivně rozhodnout odejít, ale přišla další těžká životní událost. Znovu jsem své rozhodnutí odložila a znovu žila v dlouhodobém strachu a vyčerpání.
Momentálně se se svými dvěma syny nacházíme v cizině v rámci dočasné ochrany. Pobyt je časově omezený, jsme v bezpečí a připravujeme návrat do České republiky, kde chceme začít nový život. Jsem sama se dvěma dětmi.
A poprvé mám skutečnou možnost odejít definitivně a začít znovu.
Bez finanční pomoci ale nedokážu zajistit bezpečné bydlení, základní vybavení pro děti ani převoz našich věcí ze zahraničí. Proto se obracím na vás s prosbou o pomoc.
Chci svým synům dát život bez strachu.
Klid, stabilitu a domov, kde nebude křik ani ponižování.
Každá pomoc pro nás znamená šanci na nový začátek.
Děkuji všem, kteří nám pomohou postavit se na nohy. ❤️
