Náš společný život byl krásný, plný radosti, smíchu a společně stráveného času.
Problém nastal minulý rok, Woodymu se objevila malá zašedivělá skvrnka na oku a tak jsem co nejdříve kontaktovala očního specialistu.
Woody měl diagnostikovanou imunitně podmíněnou keratitidu. Zahájili jsme tedy léčbu, která trvala přibližně 3 měsíce. Woody musel být zavřený a 5× denně jsem mu společně s mými kamarády dojížděli kapat 5 mastiček po 5 minutách. Určitě si každý dovedete představit jaké to bylo tam 5× denně jezdit.
Oko bylo pár měsíců stabilní a už jsme si všichni mysleli, že je to v pořádku.
Bohužel se mi před 2 měsíci něco nezdálo a tak jsem radši ihned kontaktovala veterinářku. Která mi řekla, že tam má jen malý nález, shluk cév a že to není nic hrozného, ale že to pořádně zaléčíme.
Léčili jsme tedy měsíc kapičkami a oko se stále nezlepšovalo a naopak se zhoršovalo. Opět byla přivolána veterinářka a verdikt zněl bohužel ne moc přívětivě. Woody má silný projev autoimunitní kreatitidi a je to mnohem vážnější než kdy dříve.
Okamžitě jsme zahájili léčbu, 5 mastiček 5× denně, 2× denně equipalazon a bojujeme dál.
Bohužel se stav oka nezlepšuje a vyjeli jsme na kliniku do Brna, kde Woodymu udělali různé vyšetření a stěry. Woody zůstal hospitalizovaný na minimální délku 3 týdny. Teď čekáme na výsledky a na další navrhovaný postup léčby. Jedna z možností je operační a druhá konzervativní.
Bohužel moje velká část finanční rezervy padla na předchozí léčbu, změnu ustájení (kvůli častému mazání) a na léčbu onemocněních se kterými Woody také bojoval několik měsíců. Nicméně jsem odhodlaná udělat vše pro to aby o své oko nepřišel.
