Narození dítěte bývá jedním z nejkrásnějších okamžiků v životě. Očekávání, radost, naděje, představy o tom, jaké to bude poprvé držet své miminko v náručí… Jenže někdy se všechno, co mělo být nejkrásnějším dnem, během minuty změní v bolest, strach a celoživotní boj. Takový byl i den, kdy se narodila Terezka.
Během Veroničina porodu došlo v porodnici k sérii závažných pochybení, kdy zdravotnický personál ignoroval varovné signály, bagatelizoval její prosby o pomoc a zlehčoval komplikace, které se před očima stupňovaly. Terezka byla dlouhé minuty bez kyslíku. Nepřišla na svět plačící – ale úplně bez známek života.
Veronika i její rodina svedli neuvěřitelně těžký boj – nejdřív o Terezčin život, potom o to, aby se postavila na vlastní nohy, a nakonec i o spravedlnost. Proti lžím. Proti vytrhaným informacím z dokumentace. Proti posudkům, které jako by někdo napsal podle objednávky. Proti pocitu, že ti, kdo měli pomoci, místo toho zavřeli oči.
Po letech vysilujících soudních tahanic zůstala rodina sama – s dítětem s těžkým poškozením mozku, srdcem, které se už tolikrát zlomilo, a životem naruby. Vyčerpaní. Vybojovaní. Ale nikdy nezlomení, protože doma mají holčičku, kterou milují víc než cokoli na světě.
Terezka i dnes potřebuje neustálou péči. Nemluví, nesedí, sama se neotočí, ani hlavičku neudrží. Bez pomoci nezvládne vůbec nic. A rodina dělá každý den maximum, aby jí dopřála lásku, důstojnost, bezpečí a co nejkrásnější život, i když je těžký.