Niki je šestnáctiletá dívka na invalidním vozíku, která si jde za svým cílem. Nechce jít vyšlapanou cestou ani se smířit s tím, co je považováno za „běžné“.
I proto její rozhodování po základní škole nebylo jednoduché. Představa administrativní práce ji děsila, a tak se rozhodla pro studium zdravotnického lycea. Zdravotnický obor chtěla studovat už od malička. Bezbariérovou školu však našla až 120 km od domova, což vylučuje každodenní dojíždění. Společně s maminkou, která po 33 letech ukončila své povolání středoškolské učitelky, se proto musely dočasně přestěhovat, zařídit nové bydlení a začít úplně od začátku.
Pro Niki navíc není studium jednoduché – zvláště s diagnózou DMO (kvadruparéza). Ještě náročnější je pravidelné přesouvání mezi místem bydliště a školou, respektive internátem: každý týden v neděli 120 km tam a v pátek 120 km zpět. Přesto to zvládá a na návraty domů se vždy moc těší.
Toto těšení ale narušila skutečnost, že se jejich dvanáctiletý „fordík“ porouchal. Sloužil jim dobře – zvládal přepravu Niki s vozíkem i jejího asistenčního psa Freddieho, i když prostoru bylo vždy málo. Zatímco zdraví lidé si vybírají auto podle barvy či značky, u nás rozhoduje hlavně prostor. Musí se do něj vejít vozík, asistenční pes, chodítko a ideálně i kolo. Výběr takových aut je omezený a jejich cena výrazně vyšší.
Niki je přitom na autě závislá každý den. Do školy sice může v místě chodit pěšky, ale v dešti nebo sněhu je to velmi náročné. Na rehabilitace dojíždí každý týden 70 km, stejně tak k lékařům – bez auta to jednoduše nejde.
Proto jsme se rozhodli založit tuto sbírku. Rádi bychom pořídili spolehlivé, ideálně nové auto a výtěžkem sbírky dorovnali částku, na kterou v tuto chvíli nemáme. Větší auto pro nás není luxus ani pohodlí, ale nezbytná funkčnost a prostor.
Děkujeme všem, kteří nám pomohou zvládat běžný každodenní život.
