Rodině, která pro něj dýchá
František je člověk, který celý život pracoval, pomáhal druhým a nikdy si nestěžoval. Jako řidič kamionu strávil roky na cestách, aby doma nechybělo ani to nejnutnější. Byl to vždy on, kdo přispěchal, když bylo potřeba něco opravit, odvést, přestěhovat nebo prostě jen vyslechnout. Miloval tichá rána u vody, procházky v lese, kytaru a obyčejné chvíle s rodinou. Nikdo si neuměl představit, že jednou bude závislý jen na přístrojích – a na lásce těch, kteří na něj doma čekají.
Společně s manželkou Lucií vychovávají čtyři děti – dceru Denisu a tři syny.
Denisa (27), nejstarší z dětí, se narodila s Downovým syndromem. I v dospělosti proto potřebuje celodenní péči, dohled a velkou trpělivost. František ji přijal jako vlastní, když jí byly teprve čtyři roky, a stal se pro ni tátou v tom nejhlubším a nejopravdovějším smyslu slova. Péče o Denisu je náročná a časově velmi vysilující, a Lucii tak umožňovala chodit pouze na občasné brigády, aby alespoň trochu pomohla rodinnému rozpočtu. Přesto nikdy ani na chvíli nepomysleli na možnost jejího umístění do ústavu – Denisa je pro ně milovanou součástí rodiny.
Nejstarší ze synů je už soběstačný. Druhý je v posledním ročníku střední školy designu a sní o studiu na vysoké škole. Nejmladší chodí na druhý stupeň základní školy a tátu potřebuje každý den – už jen vědomí, že je doma, pro něj znamená jistotu.
Pro všechny byl František oporou.
Sloupem, o který se mohli opřít.
A teď se svět otočil – a oni bojují o něj.
Když srdce přestane stačit
Františkovo srdce plně selhalo v únoru 2025. Díky lékařům v IKEM František žije, ale jeho srdce už nedokáže pracovat samo. Proto má v levé komoře voperované podpůrné čerpadlo, které přebírá zásadní část srdeční funkce. Pravá komora funguje pouze asi na 10 %, což jeho stav dramaticky komplikuje.
Jeho tělo navíc špatně snáší vývody z čerpadla v místech, kudy vedou tělem a kde se tvoří bolestivé a nebezpečné záněty. Aby se předešlo dalším vážným komplikacím, má zavedené druhé čerpadlo, které z těchto míst nepřetržitě odsává případný zánět. Lékaři dělají opravdu maximum.
Přesto jedinou skutečnou nadějí zůstává transplantace srdce. František, kterého vyčerpávají už i krátké kroky, je veden jako urgentní čekatel.
Proč rodina potřebuje pomoc právě teď
Když někdo bojuje o život, ani účty se nezastaví.
Děti potřebují jíst, doma se svítí a topí, platí se škola, internát, ošacení, léky, doprava do nemocnice – a stovky dalších věcí, které většina lidí považuje za samozřejmé.
Lucie je však na všechno sama. Péče o Denisu i starost o nemocného manžela jí nedovolují pracovat. Rodina žije s minimem příjmů a jejich finanční rezervy už neexistují.
Co si nejvíc přejí
Rodina si přeje jediné:
aby František dostal šanci na nový život — a aby spolu zase mohli žít bez strachu z toho, co bude zítra. Bez nejistoty, bez zoufalého počítání každé koruny, bez obav, jestli další den zvládnou.
Jen znovu žít, být spolu a vrátit se k obyčejným dnům, které dřív brali jako samozřejmost.
Každý příspěvek – i ten nejmenší – jim pomůže zvládnout období, které je nejtěžší v jejich životě.
Děkujeme z celého srdce všem, kteří se rozhodnou pomoci.
Osobní vzkaz od rodiny a nejbližších přátel
„Lucie by nikdy sama o pomoc nepožádala. Celé týdny stála při Františkovi v nemocnici, starala se o děti, o Denisu i o všechno doma, zatímco sama neměla sílu ani prostor myslet na sebe. Vidíme, jak těžké to pro ni je – jak každý den bojuje, aby rodinu udržela nad vodou, i když je na to prakticky sama. Proto o pomoc žádáme my, jejich nejbližší.
Tahle rodina bojuje o tátu, o manžela, o svůj domov. Pomozte jim prosím zvládnout dobu, kdy se jejich život zastavil. Vaše podpora pro ně znamená naději — a tu teď potřebují ze všeho nejvíc.“
Rodina a přátelé
