Nejlépe nám svůj příběh povypráví sama Míša…
"V únoru 2016, kdy mi bylo čerstvých 17 let, jsem musela na operaci. Ta ale bohužel nedopadla tak, jak byla naplánovaná. Zapouzdřený hnis, který původně působil jako nádor, se mi rozlil v hlavě a neznámá bakterie, která byla součástí, začala škodit mému tělu. Nastaly pooperační komplikace, meningoencefalitida, následně kvadruparéza – ztráta hybnosti těla od krku dolů. A začal boj o holý život. Přežiju? A pokud ano, tak budu hluchá, slepá, nebo upoutaná na lůžko? Nikdo nevěděl.
Asi po třech týdnech jsem musela opět na operaci. Vlivem hnisu v hlavě se mi nevstřebával mozkomíšní mok – hydrocefalus. Musel mi být implantován tzv. VP shunt, hadička, která mi odvádí mozkomíšní mok do dutiny břišní.
Po dvou měsících strávených v nemocnici jsem byla převezena do léčebny v Košumberku, kde jsem začala s rehabilitací. Pomalu jsem rozhýbávala celé tělo a nabírala svalovou hmotu. Zde jsem strávila téměř 8 měsíců.
Od roku 2018 jsem začala 2× do roka jezdit na měsíční, ale intenzivnější rehabilitace do Sanatoria Klimkovice. Bohužel, nadstandardní cvičení, které mi pomáhá nejvíce, zdravotní pojišťovna neplatí.
Také docházím na hipoterapie, kontakt s koníkem mi vždy dodá sílu a zlepší den. Dvakrát týdně chodím na rehabilitace
a pravidelně si cvičím doma.
Vlivem pooperačních problémů nevidím na jedno oko a u druhého mám snížené zorné pole. Mám problémy s močovým měchýřem a celkovým vyprazdňováním těla. Pohybuji se na invalidním vozíku, ale trénuji chůzi o berlích a můj cíl je chodit i bez nich.
V září 2017 jsem se po roce a půl vrátila na střední školu, dostudovala ji a úspěšně odmaturovala. V červnu 2024 jsem dokončila bakalářský studijní program na vysoké škole a letos mě čeká zakončení magisterského studijního programu na vysoké škole.
V minulosti jsem ráda sportovala, hrála jsem basketbal, tancovala, chodila do moderní gymnastiky i třeba jezdila na kolečkových bruslích. Mým snem je znovu se postavit na snowboard, který jsem milovala."
