Představení sbírky
Jeden obyčejný zářijový večer uspala Jarka své čtyři děti, přečetla jim pohádky, pomazlila se s nimi a jako každý jiný den si ještě zavolala s manželem Tomášem, který byl tehdy pracovně v zahraničí s kamionem.
Nikdo netušil, že je to jejich poslední společný večer.
Krátce před půlnocí našel doma nejstarší syn svou maminku bez známek života. Zemřela na rozsáhlý masivní infarkt. Během několika hodin se celé rodině navždy obrátil život naruby.
Tomáš si dodnes pamatuje jen telefonát, krátkou informaci o smrti manželky a okamžik, kdy bez přemýšlení sedl do kamionu a vyrazil domů. Pořád tomu nemohl uvěřit, co se vlastně stalo.
Čtyři děti. Jeden rodič. A náhlé ticho.
S Jarkou vychovávali tři společné děti – Verunku (6 let), Tomíka (8 let) a Evičku (10 let). Součástí rodiny je i Jarky nejstarší syn Martin (17 let), kterého Tomáš vychovává jako vlastního. Krutou shodou okolností zemřel Martinovi pouhý měsíc po mamince i jeho biologický otec. Během několika týdnů tak přišel o oba rodiče.
Tomáš zůstal sám na čtyři děti.
Komu pomůžeme?
Aby se mohl o děti postarat, musel Tomáš okamžitě skončit s mezinárodní kamionovou dopravou a přejít na vnitrostátní. Rodinný příjem se tak propadl o více než dvě třetiny.
Jeho den dnes začíná kolem třetí hodiny ráno. Se snídaní a vypravením dětí do školy mu zatím pomáhá soused – ten se však má po Novém roce stěhovat.
Děti vyzvedává ze školy babička, Tomáš se s nimi potkává až večer kolem sedmé. Následují úkoly, vaření, koupání, uspávání, úklid a příprava na další den.
Na smutek není čas.
Na odpočinek není prostor.
Tomáš dnes funguje za dva.
Kdo je Tomáš?
Tomášův život nebyl jednoduchý ani před touto tragédií. Ve 33 letech se ne vlastní chybou ocitl na ulici. Přesto se dokázal zvednout, tvrdě pracovat a vrátit se do běžného života.
Poznali jsme ho při rekonstrukci domu. Nikdy jsme nepotkali tak slušného, pracovitého a poctivého člověka, který si na nic nestěžoval – jen pracoval.
Vypracoval se, našel stabilní zaměstnání, založil rodinu a celý svůj život zasvětil dětem.
Ani dnes, v těch nejtěžších chvílích, si na nic nestěžuje. Jen tiše nese tíhu, která by zlomila většinu lidí a myslí především na své děti.
