Aby se mohl o děti postarat, musel Tomáš okamžitě skončit s mezinárodní kamionovou dopravou a přejít na vnitrostátní. Rodinný příjem se tak propadl o více než dvě třetiny.
Jeho den dnes začíná kolem třetí hodiny ráno. Se snídaní a vypravením dětí do školy mu zatím pomáhá soused – ten se však má po Novém roce stěhovat.
Děti vyzvedává ze školy babička, Tomáš se s nimi potkává až večer kolem sedmé. Následují úkoly, vaření, koupání, uspávání, úklid a příprava na další den.
Na smutek není čas.
Na odpočinek není prostor.
Tomáš dnes funguje za dva.
Kdo je Tomáš?
Tomášův život nebyl jednoduchý ani před touto tragédií. Ve 33 letech se ne vlastní chybou ocitl na ulici. Přesto se dokázal zvednout, tvrdě pracovat a vrátit se do běžného života.
Poznali jsme ho při rekonstrukci domu. Nikdy jsme nepotkali tak slušného, pracovitého a poctivého člověka, který si na nic nestěžoval – jen pracoval.
Vypracoval se, našel stabilní zaměstnání, založil rodinu a celý svůj život zasvětil dětem.
Ani dnes, v těch nejtěžších chvílích, si na nic nestěžuje. Jen tiše nese tíhu, která by zlomila většinu lidí a myslí především na své děti.