Sany je kůň, který to v životě neměl jednoduché. Změnil můj život od prvního dne, kdy jsem ho potkala – byla to láska na první pohled. Vše začalo pronájmem, kdy jsem majitelce platila vysoké částky, které bohužel do něj neinvestovala.
Bývalá majitelka mu nevěnovala dostatek pozornosti a výrazně zanedbávala péči. Nakonec se mi ho podařilo odkoupit, ale byl v žalostném, podvyživeném stavu. Slíbila jsem mu, že se o něj postarám a že se bude mít už jen dobře. Změnili jsme ustájení, což ale vedlo k soudnímu sporu – bývalá majitelka se snažila odstoupit od smlouvy. Soud jsem vyhrála a Sany mi zůstal už napořád.
Následovalo nekonečné řešení zanedbané péče – úprava krmné dávky, změna managementu a tréninku s cílem dostat Saňouška zpět do dobré kondice. První operaci „horších“ dlouho neřešených melanomů jsme s veterinářkou úspěšně zvládli.
Poté se Sany podrobil gastroskopickému vyšetření na klinice VETUNI Brno, aby se zjistilo, zda nemá vředy nebo melanomy ve vnitřních orgánech. Výživářky ho hodnotily na BCS 4-, což se nám za dva roky podařilo upravit na krásné BCS 5 – dnes má optimální váhu.
Bojovali jsme s žalostným stavem kopyt, bolestivými zády i dušností, která ho naštěstí nyní nijak neomezuje. Touto trnitou cestou jsme našli optimální péči a management, aby mohl prospívat. Součástí je i pravidelná fyzioterapie.
Minulý rok si poranil nohu v hleznu. Zpočátku to vypadalo na zlomeninu, což nás všechny vyděsilo, naštěstí se to nepotvrdilo. Čekala nás další rekonvalescence – pobyt v boxe s fixačním obvazem. Stal se malý zázrak a hlezno se krásně zahojilo bez jakéhokoliv omezení. Dokonce jsme letos vyrazili na malé neoficiální závody a hned v první soutěži, parkuru 60 cm, jsme si odvezli první místo.
Následně podstoupil druhou operaci melanomů – tentokrát v tlamě a v hřívě.
Sany je srdcař. Nenechá se zlomit, je to silná osobnost. S radostí k nám přichází ve výběhu. Jako správný plnokrevník miluje, když se spolu můžeme proběhnout a upustit páru na polích. Je lékem na jakoukoliv neduhu a oporou, která je tu vždy pro vás. Našla jsem v něm nejen koně, ale úkryt a především životního parťáka. Vždy ví, s jakou náladou přicházím, a ví, jaký kukuč udělat, aby přece jen dostal to kokino. Naučil mě spoustu věcí, za tu nejdůležitější ale považuji umění užívat si každou společnou chvíli.
