Představení projektu

Projekt na podporu českého vydání dvou barokních traktátů Jacquese Hotteterra, které patří mezi základní texty k interpretaci barokní hudby.

Jacques Hotteterre (1674–1763), významný francouzský flétnista a stavitel dechových nástrojů, patří mezi zakladatelské osobnosti flétnové hry v 18. století a je patrně také prvním flétnistou, který si získal evropskou proslulost. Působil u královského dvora ve Versailles, avšak vedle hry na dechové nástroje se zabýval také jejich stavbou v rodinné dílně v Paříži a výuce. Mezi jeho žáky nechyběli ani zahraniční hráči, které lákal věhlas Hotteterrova umění, ale i významné domácí osobnosti jako např. vévoda Filip II. Orleánský, synovec Ludvíka XIV. a pozdější regent království.

Výjimečný pedagogický talent Hotteterre vtělil také do několika textů. V roce 1707 poprvé vydal tiskem legendární traktát Principes de la Flute traversiere ou le Flute a Bec ou le Haut-Bois (Zásady hry na příčnou flétnu, zobcovou flétnu a hoboj). Je to vůbec nejstarší učebnice hry na příčnou flétnu, která však obsahuje řadu velmi cenných poznámek k artikulaci či k provedení ozdob, které mají obecnou platnost pro interpretaci jako takovou. O zcela nesporném významu svědčí i skutečnost, že již v průběhu 18. století bylo dílo vydáváno opakovaně a to dokonce i v několika překladech. Již následujícího roku Hotteterre publikoval také první knihu suit, k níž připojil krátké Avertissement, v němž navázal právě na Principes výkladem dalších francouzských ozdob. Oba texty tak tvoří promyšlený celek.

Dokončovaná publikace obsahuje oba tyto texty v komentovaném českém překladu. Předlohou pro překlad Zásad bylo amsterdamské vydání z roku 1710, v němž jsou notové příklady převedeny do obecně používaného italského g klíče.  Celý tisk zde také bude otištěn v podobě faksimile. Původní český překlad, publikovaný v roce 2013, byl u příležitosti nového vydání zrevidován a upraven. Pro překlad Avertissement bylo zvoleno druhé vydání z roku 1715, k němuž Hotteterre připojil také notové příklady. Oba texty jsou však v komentářích srovnávány i s prvními vydáními z let 1707 a 1708. Tato nová edice i s úvodním komentářem je koncipována tak, aby vyhovovala potřebám vědecké obce i hudebníků.