Lehký mechanický vozík pro Martinu

Pro každého mladého člověka je těžké postavit se na vlastní nohy, ale když nohy nefungují a moc dobře nefungují ani ruce a chybí rodinné zázemí, tak už to chce pořádnou odvahu. Martině navíc život ukazuje ty nejhorší stránky… Hodně věcí zvládla sama, ale na speciální  lehoučký mechanický vozík, který by její částečně ochrnuté ruce uvezly a kterým by se dostala tam, kam se těžký elektrický vozík nedostane, na ten už opravdu nedosáhne. I silní lidé někdy potřebují pomoc. 

Martinu znám z Centra Kociánka v Brně, kam chodí i má dcera.. Když jsem ji poznala, byla to vysmátá puberťačka, která jakoby ani nevnímala, že je upoutaná na vozík a ani její ruce nefungují na 100%. V té době už ale měla za sebou hodně smutný osud. Narodila se předčasně česko-vietnamskému páru s váhou jen 80 dkg. Svůj první boj vyhrála za cenu trvalého postižení. Její rodiče se rozešli a každý začal žít svůj vlastní nový život. A Martina to zvládla statečně. S vietnamskou houževnatostí, českým nadhledem a drsným humorem, který je společný oběma kulturám se postavila na vlastní kola a převzala odpovědnost sama za sebe. Tenkrát studovala Obchodní akademii na SŠ F. D. Roosevelta a po absolutoriu ještě učební obor Tvorba bižuterie. Jejím velkým koníčkem byl také tanec ve školní taneční skupině A proč ne? a Line dance.
Dnes je Martině 32 let a věci se změnily. Odešla z Kociánky (stejně by tam mohla zůstat jen do 40 let) a žije sama jen se svou psí parťáčkou Bellou v bezbariérovém bytečku.  Trápí ji postraumatická stresová porucha a deprese. Martina se stala oběti kriminálního činu a s psychickými následky se opět vyrovnává se statečností sobě vlastní. Její největší radostí zůstal tanec.
Odchodem z Centra Kociánka přišla Martina o stálou asistenci a doufala, že jí mobilitu zprostředkuje elektrický vozík, který je částečně hrazený pojišťovnou a na doplatek si vzala půjčku. Starý mechanický vozík jí dosloužil. Bohužel se ukázalo, že elektrický vozík má svá velká omezení. Nelze ho používat v interiéru, neprojede užšími dveřmi než 90 cm, nelze s ním dost dobře tančit a když se vybije barterie, tak se prostě nehne z místa. Martina by tedy potřebovala i náhradní mechanický vozík, který bude moci ovládat sama. Vzhledem k tomu, že její ruce jsou částečne ochrnuté a velmi slabé, je pro ni použitelný pouze ultralehký vozík, který má váhu do 4 kg. Takový vozík je například Tiga sub4, který má v nabídce firma Medicco a stojí 167 385 Kč. Zdravotní pojišťovna na druhý vozík nepřispívá a pro Martinu je tato částka nedosažitelná. A protože je zvyklá své problémy řešit, založila si sbírku na portálu Znesnáze 21. jenže život jí připravil další zklamání. Popsala svůj život s takovou skromností, že nikomu její příběh nepřipadal důležitý a z celkové částky vybrala asi jen 2% – 2252 Kč. A tak začala tahle statečná slečna propadat beznaději. Rozhodla jsem se, že zkusím dát jejímu snu ještě jednu šanci, a proto se na Vás obracím s prosbou, abyste přispěli jakoukoli částkou Martině na její sen o samostatnosti, o tanci a o vozíku tak lehkém, že se téměř stává součástí svého uživatele. 

Peníze ze sbírky budou použity na nákup mechanického invalidního vozíku Tiga sub4, který je speciálně odlehčený, váží jen 4kg a Martina ho zvládne ovládat i v terénu. Umožní jí návštěvu míst, kde se v interiéru nelze pohybovat na elektrickém vozíku, tj. tam, kde není berbariérový vchod, kde je jeden či dva schody v interiéru a umožní jí se nadále věnovat tanci. 
Pokud by se vybrala větší částka, Martina by ji použila k částečnému splacení půjček na elektrický vozík a na zařízení bezbariérového bytu. 
V případě, že se potřebnou částku nepodaří vybrat  se Martina pokusí  sehnat chybějící peníze jiným (legálním) způsobem a zároveň najít nějakou přijatelnou alternativu vozíku.