Indiáni ve městě
V posledních desítkách let se domorodci začali stěhovat a dojíždět z venkova do města za prací. Svůj mateřský jazyk používali stále méně.
Tam, kde před pár lety byly lesy, dnes stojí město. Indiány tak běžně můžete vidět jezdit do kanceláře na motorce, pracovat v uniformě pro ropné společnosti nebo řídit autobus.
Důsledek života ve městě
Tyto vlivy narušily pevná rodinná pouta a tradiční život indiánů v komunitě, protože děti musí trávit většinu času v klasické škole a rodiče v práci ve městě. Dříve bylo zvykem, že děti byly vychovávány převážně prarodiči, kteří jim předávali všechny své znalosti. To se dnes již neděje, protože děti mají povinnou školní docházku.
Z tohoto důvodu většina mladých už neví, jak pěstovat plodiny bez použití velkého množství chemikálií, snížit horečku bez léků nebo vyrábět tradiční oděv.
Na místech, kde byly dříve tkalcovské dílny, farmy a zahrady, dnes rostou lékárny, fast foody, benzínky a prodejny s alkoholem.
Indiáni již nejsou schopni soběstačného života a stále více upřednostňují život ve městě, kde však čelí narůstající chudobě.
Indiáni na venkově
Druhá část žije na venkově tak, jako dříve. Jsou soběstačnější a spokojení. Přejí si tak žít i nadále. Nelíbí se jim, že se město rozpíná až k jejim pozemkům, protože jim bere jejich původní životní styl.
Pěstování vlastních plodin, znalost léčivých rostlin a tkalcovství jsou jedny ze základních pilířů jejich kultury, které jim umožňují žít soběstačně.
I děti z venkova se v běžné škole učí jak žít v moderním světě, aniž by zde mohly rozvíjet také tradiční dovedností svých předků. Ve škole byl jejich jazyk nahrazen španělštinou, proto mateřštinou mluví většinou pouze prarodiče.
A tak se několik domorodců rozhodlo, že společně zachrání svou kulturu a jazyk před zánikem. Vymysleli alternativní řešení – indiánské centrum vzdělávání, které doplní klasickou výuku o tradiční indiánské dovednosti.
Jak to zatím vypadá v indiánském centru vzdělávání?
Většina výuky probíhá v mateřském jazyce a zcela přirozeným způsobem v rodinném duchu. Děti se učí teoreticky, ale zejména prakticky o léčivých bylinách a plodinách přímo na posvátné zahradě. A to vše bez použití chemie.
Děti jsou podporovány a motivovány v rozvíjení svých talentů, ať už jde o lidové léčitelství, zpěv, tanec, tkaní tradičních ponč, šití halen, řezbářství nebo malování. Tyto děti jsou již dnes zvány, aby své vědomosti předávali na přednáškách ostatním dětem i dospělým. Stávají se tak vzorem pro celou svou komunitu.
Mimo jiné jsou děti také podporovány v rozvíjení indiánského způsobu přemýšlení. Učí se lásce k přírodě, respektu vůči ostatním a především starším, či vzájemné podpoře namísto soutěžení.
Navzdory absenci finanční podpory tento projekt během pouhých dvou let oslovil více než 100 dětí a jejich rodičů. Do vedení výuky se zapojili dobrovolníci, kteří vyučují o víkendech v domech, které jim byly velkoryse zapůjčeny rodiči dětí.
Velikost prostor pro narůstající počet dětí již nestačí.
