Jednoho dne u našeho domu zazvonila paní, která mi do rukou předala cizí, těžce zraněné koťátko s prosbou, zda se o něj mohu postarat. Nevěděla jsem, na koho se obrátit, aby dostalo šanci a nebylo utraceno. Kontaktovala jsem záchrannou stanici, ale tam mě odmítli, protože pomáhají pouze volně žijícím zvířatům. Obrátila jsem se i na městskou policii, která by sice zajistila převoz k veterináři, ale s velkou pravděpodobností by došlo k utracení zvířete kvůli závažnosti jeho zranění.
Rozhodla jsem se tedy vzít kotě k veterináři sama. Rentgen potvrdil mnohočetné zlomeniny zadních nožiček a pánve. Lékař doporučil buď utracení, nebo nákladnou operaci. Bez zákroku by kotě čekaly celoživotní bolesti. Dohodli jsme se, že si vše do druhého dne promyslím. Zatím jí byly podány opiáty, aby netrpěla, a dostala i léky proti bolesti.
Druhý den mě ale překvapila svou vitalitou – jedla, pila, dokonce se pokoušela stavět na bolavé nožky a nepochopitelně se snažila chodit. Bylo pro mě nepředstavitelné ukončit život tak silné a statečné malé bytosti, která se teprve začínala seznamovat se světem. Během pár hodin jsme si k sobě vytvořily silné pouto. Rozhodla jsem se jí dát šanci a operaci uhradila ze svých prostředků.
Od té doby se její zdravotní stav neustále zlepšuje a dělá neuvěřitelné pokroky. Původního majitele se nepodařilo najít, a tak se z ní stal nový člen naší rodiny – Máša. Je vděčná, mazlivá a nesmírně hodná.
V budoucnu ji pravděpodobně čeká ještě kastrace, protože případná březost a porod by pro ni kvůli prodělanému poranění pánve mohly být životu nebezpečné.
