Dovolte, abych se vám představil. Jmenuji se Ben a můj start do života nebyl vůbec ideální. Narodil jsem se na místě, kde bylo hodně psů v omezeném prostoru. Měl jsem mnoho sourozenců a byl jsem z nich nejmenší a nejslabší. Kvůli tomu jsem se nedostal k tomu nejcennějšímu a nejzdravějšímu – k mlezivu – a moc se mi nedostávalo ani mléka. Naštěstí jsem tam byl jen dva měsíce, než mě převezli do útulku. Všichni moji sourozenci postupně odcházeli do nových domovů, ale já pořád nic… Až jednou, těsně před Vánoci, do útulku přišla paní se svojí dcerou a přinesly pro pejsky granule. Holčička se ke mně sehnula a chtěla si mě pohladit… a já věděl, že to je moje šance. Skočil jsem jí do náruče, zavrtal se do její šály a už se jí nepustil. Nepřišly si pro žádného pejska, ale já to rozhodl za ně… ten den jsem jel ke své první skutečné rodině.
V rodině už byli dva pejsci, se kterými jsme se brzy stali nerozlučnými parťáky, a hlavně pomocníky na statku, kde žijí i další zvířata, která také neměla jednoduchý osud. Jak jsem rostl, začaly se u mě projevovat různé zdravotní potíže… Pořád mě něco svědilo a škrábalo, otékaly mi oči a uši – prý alergie. Kvůli nekvalitnímu jídlu z dřívějška nemám moc dobré zažívání, takže občas se mi střídají průjmy se zvracením. Ale zvládám to statečně a jsou i dny, kdy je mi úplně dobře a můžu se naplno věnovat své lidské i psí rodině.
Tento rok pro nás nezačal dobře. Moje nejlepší psí kamarádka onemocněla a jednoho dne zmizela… Nedokázal jsem pochopit, že už ji nikdy neuvidím, že už spolu nebudeme dovádět a blbnout. Je mi po ní moc smutno. Zůstali jsme už jen dva – já a můj psí kamarád – ale s ním dovádět nemůžu, protože ho moc bolí nohy a už vůbec nemůže běhat. Takže hlídání celého mého dvora zůstalo jen na mně.
Při jednom obíhání kolem plotu mi ujela noha, která mě občas trochu pobolívala, a ucítil jsem velkou bolest… K paničce jsem se dobelhal jen po třech. Po návštěvě veterináře, kde mi udělali rentgen, mi řekli, že mám utržený kolenní vaz a že jediná možnost, jak mě zbavit bolesti, je operace. Paní doktorka také říkala, že pokud budu delší dobu přetěžovat zdravou nohu, může se mi poškodit i druhé koleno.
A protože operace stojí mnoho peněz a moje lidská parťačka kvůli svému zdraví a starosti o všechny mé zvířecí kamarády nemůže mít další zaměstnání, kde by vydělala víc peněz, rozhodli jsme se požádat dobré lidi o pomoc.
