Díky vaší podpoře se nám prozatím povedlo získat finance na rozvojové kurzy na hrnčířském kruhu, dekorování atd. Budeme moc rádi, pokud se nám povedou zajistit další potřebné finance na:

– notebook pro obsluhu tiskárny na folie pro tisk předmětů

– vazač na drátěnou vazbu

– kurzy na rozšíření znalostí a nové technologie v potisku a vazbě dokumentů

– dovybavení a modernizace kanceláří

Zaměstnávání osob se zrakovým postižením není vždy jednoduché. Vznikají komunikační bariéry, strach, předsudky. To se snažíme měnit a ukázat společnosti, že si kvalitní pracovní místo zaslouží i osoby se zrakovým postižením. Dnes bychom vám rádi představili příběh naší kolegyně XX, která i přes svůj zrakový zrakový handicap pracuje s obrovským nasazením. Ta se s vámi podělí o své vnímání zaměstnávání osob se zrakovým postižením.

"Mé postižení zraku je zařazeno podle klasifikace WHO jako střední slabozrakost. Absolvovala jsem základní školu pro slabozraké profesora Vejdovského v Litovli.

Poté jsem studovala již na běžné Střední zemědělské škole obor veterinář v Kroměříži. Až o 20 let později jsem absolvovala studium na filosofické fakultě ÚP v Olomouci obor sociální práce, zakončený titulem Bc.

Překážky zaměstnávání osob se zrakovým postižením jsou jak na straně zaměstnavatele:

• nedůvěra v dostatečnou samostatnost zaměstnance.
• obava o nezvládnutí zadaného úkolu.
• obava zaměstnavatele ze sníženého intelektu zaměstnance, přestože pro to není důvod.
• obava ze zvýšených nákladů na zaměstnávání zaměstnanců s postižením zraku.

na straně zaměstnance:

• obava ze stigmatizace v kolektivu – nezařazení se do něj.
• obava, že nezvládne cestu do práce a z ní a pohyb na samotném pracovišti.
• obava z nezvládnutí zadaných úkolů.

Pak jsou zde i okolnosti, které brání zaměstnávání osob s postižením zraku:

• nevhodná pracovní pozice (práce vyžadující zrakovou kontrolu)
• bezbariérový přístup do zaměstnání (pohybující se stroje, nebezpečí pádu předmětů, apod.)

V TC pracuji 16 let na pozici sociálního pracovníka.  

Používám brýle a při práci s internetem si text zvětšuji klasickým postupem. Nevyužívám žádný program. Pro usnadnění práce jsem si zvětšila kurzor myši. K přiblížení věcí, které jsou daleko, používám monokulár nebo fotku z mobilního telefonu, kterou si přiblížím. Z hlediska mé zrakové vady se mi naopak práce v TC jeví jako snadnější i proto, že si mohu dovolit nahlas přiznat, že na něco prostě nevidím a nikdo se mi ani nediví a ani nevysmívá. Naopak se všichni snaží včetně mě, najít řešení, abych svou práci co nejlépe zvládla.

Dříve jsem pracovala na volném pracovním trhu a své postižení jsem se snažila skrývat, což se ne vždy podařilo.

Mou práci vnímám rozhodně jako smysluplnou, i přes občasné pochybnosti, když se něco nepodaří.

Pomáhat lidem smysl rozhodně má. V mé práci se pořád učím něčemu novému (školení, kurzy), často jsou nevědomými učiteli i samotní klienti TC.

 Práce v TC mě naplňuje proto, že mohu pomáhat lidem se stejným druhem postižení, jako mám já. Má zraková vada může kdykoliv skončit úplnou slepotou, takže mě uklidňuje vědomí, že i poté se dá plnohodnotně žít."

Magazín Inspirante se věnuje stylově bohaté žurnalistice, která upozorňuje na nejrůznější sociální a zdravotní problémy, ale především nabízí řešení a motivuje. Na redakci, grafice, provozu i inzerci se podílejí převážně lidé se zdravotním (či jiným) znevýhodněním.

Tvoří střechu informací v rámci témat, která propojují oblasti zdravotní, sociální a vzdělávací. 

Vznikli jako jeden z projektů neziskové organizace Revenium a snaží se mít stále větší dosah. Příběh naší výzvy a fungování sociální firmy Ergones je zaujal natolik, že se rozhodli o nás napsat.

https://inspirante.cz/pomozte-dobre-veci/