Jsme mladá rodina ze Starého Plzence – já, Vendula (28 let), můj manžel Michal (30 let) a náš pětiletý syn Tadeášek. Ještě nedávno jsme žili obyčejný život. Michal byl milující, pracovitý, zdravý a veselý muž. Staral se o nás a každý den nám dával najevo svou obrovskou lásku.
Michal má se svým synem nádherný vztah a je to úžasný táta. Rádi spolu hrají fotbal, protože jsme s Michalem obrovští fanoušci fotbalu, a i našeho syna to nesmírně nadchlo. Každý volný čas, který jsme měli pro sebe, jsme věnovali především fotbalu – ať už výletem na zápasy, nebo domácím kopáním se synem na zahradě.
Na den, kdy se tohle neštěstí Michalovi stalo, nikdy já ani syn určitě nezapomeneme. Malej je ohromnej bojovník, ale samozřejmě pohled na tatínka v bezvědomí a strach o něj v něm zanechaly následky. Od dne, kdy se to manželovi stalo, bylo pro mě ohromně těžké vůbec vstoupit do koupelny a jen pohledem se kouknout na vanu, natož tam sebe nebo syna vykoupat. Do vany nedokážu vlézt asi až do konce života, a budu dávat přednost sprchování. Jsem hrdá na to, že jsem svému manželovi pomohla zachránit život, a i přes obrovský strach jsem dokázala zachovat „chladnou“ hlavu a začala resuscitovat. Bylo strašné slyšet po příjezdu sanitky, jak mu dávají výboje, a srdce stále nechce naskočit. Sanitka Michala odvezla ve stavu, kdy srdce stále nenaskočilo. Jeho srdce nešlo nahodit více než 60 minut. Nakonec se to lékařům podařilo, zjistili ale, že měl zcela ucpanou hlavní tepnu k srdci. Do dnešního dne nikdo neví příčinu, jak se u takto mladého, zdravého chlapa mohl objevit takto silný infarkt. To, že přežil, je obrovský zázrak. Lékaři mi říkali, že takto dlouhou resuscitaci většinou lidé nepřežívají, a pokud přežijí, je více než pravděpodobné, že nastane trvalé a rozsáhlé poškození mozku. Michal měl podporu srdce 3 dny, a poté začalo srdce samo naplno fungovat. Říkala jsem si, že přeci není možné, aby to byla pravda. Aby opravdu byl mozek rozsáhle poškozen. Srdce to přeci zvládlo, protože v něm má obrovskou lásku ke mně a synovi, a že musí zvládnout i ten mozek.
Nastaly další komplikace, jako selhání ledvin, a tak se nepřetržitě prováděla dialýza. Až zhruba po 3 týdnech začaly i ledviny správně fungovat. Další komplikací bylo a stále je kompartmen syndrom v noze, kterou už má více než 3 týdny otevřenou. Provádí se pravidelné převazy na sále a odstraňují se nekrozy – odumřelé tkáně. Nejdříve hrozila úplná amputace, k té ale naštěstí nedošlo. Noha je stále velký otazník – kdy se bude moci zašít a nebude potřeba její ošetřování. A také do jaké míry ji bude moci Michal ovládat a zda zvládne sám chodit bez podpory. Nyní je Michal po dlouhých 28 dnech probuzený, začíná reagovat a komunikovat. A i přesto, že lékaři říkali nejhorší scénáře – že mozek může být rozsáhle a trvale poškozen – stalo se zázrak číslo dvě. Michal poznává lidi, komunikuje, spolupracuje, ale chvilkami je zmatený, nebo si nemůže vzpomenout na jména a různé věci. Zatím to vypadá na dobrou cestu, především že by mozek neměl být rozsáhle poškozen. Celý stav chce především mnoho času, jak říkají i lékaři, a také rehabilitace.
My oba s Michalem celé roky podporujeme různé sbírky na různých platformách a snažíme se společně dělat dobré skutky a pomáhat ostatním. Nyní jsme se bohužel ocitli v situaci, kdy bychom potřebovali pomoc.
Tato sbírka nám pomůže přežít – pokrýt náklady na bydlení, výdaje spojené se synem, jídlo, drogerii, léky pro mě, fyzioterapie, cestování za manželem, další běžné rodinné náklady a také případnou následnou péči a rehabilitaci.
