Chcete se s námi vydat do fascinujícího světa stromů a jejich příběhů? Prastaré stromy mají co vyprávět, o krajině, o řece, o tom, jak se navzájem ovlivňujeme, my lidé a stromy.
Letitých stromů v krajině postupně ubývá a budoucnost těch nově vysazených je nejistá. Mnozí ze stromových velikánů pamatují několik lidských generací. Všechny jsou nedílnou součástí krajiny a domovem pro stovky živočichů, kteří obývají jejich koruny, rozeklané dutiny nebo sídlí pod kořeny. Všechny ty vrby, duby a lípy kolem řeky Odry potkáváme při naši práci, když ošetřujeme staré stromy a sázíme nové.
Stromy v Poodří mají svoje příběhy a my jim chceme věnovat tuto knihu. Kromě příběhů stromů a krajiny v knize najdete i postřehy a články odborníků, kteří se stromům v Poodří věnují.
O stromech vám budou vyprávět i krásné fotografie a dětské kresby.
Kniha má nejen potěšit, ale také inspirovat. K čemu? K vyprávění dalších příběhů a k ochraně stromů.
Mlynářka. Vrba, která měla namále
…V době, kdy Slezsko a Moravu drancovali polští kozáci Lisovčíci, se obyvatelům Studénky vedlo zle. Nouze byla tak velká, že ve mlýně na jednom z oderských ramen už dlouho nebylo co mlít a mlynářka i chasa trpěli hladem. Tehdy kolem šli nějací pocestní a ti požádali mlynářku o chleba. Odbyla je, že chleba nedostanou, že sama nic nemá. Pocestní jí nevěřili a mlynářku prokleli, ať prý se do bahna propadne i s mlýnem. A tak se skutečně stalo, dřevěný mlýn zmizel v bahně. Na místě, kde kdysi bývalo mlýnské kolo, prý po staletí byla tak hluboká tůň, že jí nikdo nedosáhl na dno. Pasáčci krav se pokoušeli změřit hloubku objem od vozu, které si „vypůjčili“ doma ve stodole. I když bylo oje dlouhé, dna nedosáhli. Když ho chtěli vytáhnout, nešlo to. Jakoby oje někdo držel a potom ho dokonce stáhl do hlubiny, a už ho nikdy nikdo neviděl. Pasáčci se potom tůni vyhýbali, že tam určitě bydlí vodník…)
