Představení projektu
Na českém trhu dosud nevyšla kniha, která by klubový život zpracovala s podobnou důsledností.
Publikace Roxy: Kopneš do plechovky a dva dny se tančí si dala za cíl podrobně zmapovat sto let historie Roxy. Pražský klub od roku 1992 zesiluje nejzajímavější hudební trendy – od hardcoru, housu, trip hopu po hip hop, drum’n’bass a další. V době hledačství Roxy otevřela experimentální prostor pro všechny, nabídla pestrost bez dress kódu.
Připravovaná kniha bude mít přes 500 stran, nabídne stovky dosud nepublikovaných fotografií, archivních materiálů, vzpomínek i rozhovorů. Přes 40 respondentů ale nevypráví příběh jednoho podniku. Autoři skrze inkluzivní perspektivu Roxy popisují proměny českého kulturního terénu od sametové revoluce po současnost.
Roxy vzešla z prasklin vznikajícího systému, nabídla azyl hudebníkům, výtvarníkům, divadelníkům, performerům – všem, kteří toužili nahlédnout za horizont. Nechtěli se jenom bavit, chtěli riskovat. Writeři na tamním pódiu malovali graffiti, zakladatelé domácí hiphopové scény se potkávali s nastupující generací DJů a producentů. A druhý den na tom samém místě do vzduchu hrozili fanoušci metalu.
Foto: archiv Linhartovy nadace
Kniha začíná v roce 1985 uprostřed tádžické stepi, kde se setkali členové budoucí Linhartovy nadace. Když o pět let později sestoupili do zatopeného, hnijícího sálu v Dlouhé ulici, museli ho oživit.
V rozpadajících se kulisách prvorepublikového art deca končí předlistopadový underground, pochodeň přebírá hardcore, metal, trip hop, house, trance, drum’n’bass nebo techno, vzniká československá hiphopová scéna, rezonuje hudba nezatížená minulostí.
Koncert Fugazi, 1992 | Foto: Štěpán Stejskal
Na pozadí emancipace nových stylů probíhají organické výstavy, zásadní divadelní inscenace, divoké performance, ale i plíživá epidemie AIDS nebo monetizace subkultur. Příliv dobrodruhů z angloamerických zemí měnil Prahu v tavicí kotel, ve světovou metropoli před gentrifikací. Roxy v tomto příběhu zastupuje entitu, která dokáže opakovaně absorbovat a akcentovat kulturní trendy přicházející z celého světa.
Stejně tak publikace sleduje radikální akce Linhartovy nadace, které v mnohém předurčily charakter Roxy coby kosmopolitní klubovny, v níž se estetika západní popkultury prolínala s východní spiritualitou.
„Roxy se ukázala jako nepravděpodobná i dokonalá souřadnice kulturního středu i střetu. V otevřenosti neměla konkurenci, což v knize potvrzují grimeoví MCs z UK, High Contrast, jeden z nejuctívanějších drum’n’bassových Djů, nebo Alex Kapranos ze skotských Franz Ferdinand,“ říká novinář Ondřej Horák, který je autorem knihy.
Většina odměn v kampani na Donio.cz je fyzickou extenzí knihy, ať už jde o fragment labyrintu, který do betonové podlahy vysekal Otto Placht se studenty AVU v roce 1992, podsvícený portál ROXY, který byl dominantou Dlouhé v letech 2010—2024, nebo backstage křesla, na nichž od roku 2010 seděly stovky hudebníků.
Foto: Fragment labyrintu
Foto: Reprodukce plakátů památných parties
Zároveň chceme, aby v rámci kampaně vznikalo i nové umění. Čekejte autorské kusy, plakáty a fotografie.
Kdo za projektem stojí?
Autorský tým se rozhodl knihu vydat ve spolupráci s Roxy a na vlastní triko. Klub poskytl přístup do archivů, zázemí i unikátní odměny do crowdfundingové kampaně.
Roxy pro mladou generaci objevila americká post-hardcore kapela Fugazi v červnu 1992, punkové heslo do it yourself, tedy udělej si sám, ale v Linhartově nadaci uctívali už dávno předtím. Stačí letmý pohled do historie – zatímco Richard Nemčok před otevřením Bunkru na konci roku 1991 dohlížel na stavbu nejdelšího baru v Evropě, instalaci klimatizace z Japonska a nejmodernější aparatury z Anglie, Linhartova nadace se o několik ulic dál snažila rozchodit vzduchotechniku z roku 1928.
Autorem publikace je kulturní novinář Ondřej Horák, který během bezmála pěti let prošel tisíce archivních dokumentů, objevil dosud nepublikované fotografie a vedl rozhovory s téměř padesáti pamětníky, hudebníky, výtvarníky a hybateli Roxy.
Text edituje a konzultuje publicista a kurátor Michal Nanoru, grafickou podobu připravuje Jozef Ondrík, současné portréty nafotila Karina Golisová.
Na co vybrané peníze použijeme?
Roxy v 90. letech otevřela jako experimentální prostor, publikaci Kopneš do plechovky a dva dny se tančí lze brát jako experiment, jestli se kniha zpracovaná s takovou důsledností a v takovém rozsahu dokáže zaplatit.
Ondřej Horák začal na knize pracovat na jaře 2022, vybrané peníze použijeme mimo jiné na zaplacení tisíců hodin, které na projektu strávil autorský tým.
Další finance spolknou honoráře fotografek a fotografů, korektury, předtisková úprava fotografií a archiválií, produkce, marketing a jiné. Jenom tisk odhadujeme na 850 tisíc korun.
