Sbírka bude použita na pořízení elektrického invalidního vozíku, který velmi usnadní pohyb v kopcovitém terénu Jablonce nad Nisou. Možnost pořídit elektrický invalidní vozík bude velkým krokem ke snížení námahy pro pečující maminku.
Moc všechny zdravím. Jmenuji se Petra Zelinková, je mi 41 let a žiji v Jablonci nad Nisou.
Od raného dětství nebyl můj zdravotní stav jednoduchý, mimo jiné jsem trpěla na časté těžké opakované infekty dýchacích cest, jako jsou bronchitidy a pneumonie. Na základní škole jsem každoročně zameškala díky svému zdravotnímu stavu mnoho hodin. Studium na střední škole pokračovalo ve stejném duchu, ale i přesto se mi dařilo dosahovat velmi dobrých studijních výsledků, i když jsem musela vyvinout mnohem více píle ve srovnání se zdravými spolužáky. Po dokončení střední školy se můj zdravotní stav začal bohužel horšit a moje plicní funkce se výrazně snižovaly. Přesto jsem pokračovala v dalším studiu, ale již pouze v individuálním režimu, kdy jsem mohla svůj denní režim plně přizpůsobovat mému aktuálnímu zdravotnímu stavu.
Dlouhodobě jsem se léčila s neustále se zhoršujícím plicním onemocněním, které postupně snižovalo i moje pohybové možnosti jako např. chůze na delší vzdálenost, ale i přes tato těžká omezení jsem se snažila ze všech sil fungovat co nejvíce v běžném životě. Před více než 10-ti lety, v únoru 2012, ale nastal osudový zvrat, kdy jsem onemocněla velmi komplikovanou pneumokokovou pneumónií s řadou komplikací. Když jsem se po více než měsíci stráveném na JIP vrátila domů, zůstala jsem trvale odkázána na 24/7 kyslíkovou terapii bez možnosti jakéhokoliv samostatného pohybu a plně odkázána na péči rodičů, kteří již tehdy byli starobními důchodci. Invalidní vozík se stal pro mě nezbytnou pomůckou nejen pro pohyb mimo domov, ale i pro jakýkoliv přesun v bytě. V roce 2012 se tedy můj dosavadní život otočil zcela jiným směrem a já si musela začít zvykat na novou závislou podobu svého života. Nejde slovy vyjádřit, jak moc velký je to šok pro mladého 30-ti letého člověka, stát se najednou plně závislým na pomoci druhé osoby a navíc si plně uvědomovat jak moc rozdílný je život vašich věkových vrstevníků. Tuto realitu, která se stala mým novým životem, jsem si nedovedla představit ani v nejtemnějších myšlenkách. Díky mým rodičům, zejména mé mamince, jsem se postupně učila žít v zcela odlišných podmínkách.
Můj nynější zdravotní stav je pro mnohé těžko představitelný. Moje plíce, když to napíšu laicky, fungují na méně než 20%, což si jen málokdo dokáže vůbec představit. Jsem permanentně zahleněná, několik hodin denně musím inhalovat, aby se moje plíce co nejvíce očistily a nedržel se v nich hustý sekret. Denně trpím záchvaty kašle a dušnosti. Nezvládnu nijak o sebe pečovat, jako např. obléknout se, umýt se, připravit si jídlo ani jen obyčejně se sama obrátit v posteli, ve všem jsem závislá na pomoci druhé osoby.
Většinu dne jsem vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nucena trávit na lůžku, abych nebyla izolována pouze v bytě, snaží se mě moje maminka, která o mě trvale pečuje a dle slov lékařů mi v podstatě prodlužuje svojí péči život, brát pravidelně ven na vozíku na procházky po blízkém okolí bydliště. Je to pro mě velmi důležité jak fyzicky, tak i pro posílení psychiky. Navíc nejsem nucena být jen zavřená mezi čtyřmi stěnami pokoje v bytě. Mé mamince bude letos 75 let a má sama hodně zdravotních potíží, které ji začínají sužovat čím dál více a fyzické síly ji postupně ubývají. Kdo z vás zná Jablonec nad Nisou, ví, že je to město plné kopcovitého terénu a není vůbec snadné zde kamkoliv dotlačit mechanický invalidní vozík. Naší již tak těžké životní situaci by velmi ulehčilo získat elektrický invalidní vozík. Elektrický invalidní vozík by mi poskytl možnost se podívat i na větší vzdálenosti a milovaná místa, které jsem roky neměla možnost vidět. Hlavně by mě maminka již nemusela namáhavě tlačit po kopcovitém terénu a hodně by se jí ulehčila alespoň tato část péče, kterou mi již tolik let poskytuje.
