Složili jste se na elektrický vozík pro Petru, který jí ulehčí život

Sbírka bude použita na pořízení elektrického invalidního vozíku, který velmi usnadní pohyb v kopcovitém terénu Jablonce nad Nisou. Možnost pořídit elektrický invalidní vozík bude velkým krokem ke snížení námahy pro pečující maminku.

Moc všechny zdravím. Jmenuji se Petra Zelinková, je mi 41 let a žiji v Jablonci nad Nisou.

Od raného dětství nebyl můj zdravotní stav jednoduchý, mimo jiné jsem trpěla na časté těžké opakované infekty dýchacích cest, jako jsou bronchitidy a pneumonie. Na základní škole jsem každoročně zameškala díky svému zdravotnímu stavu mnoho hodin. Studium na střední škole pokračovalo ve stejném duchu, ale i přesto se mi dařilo dosahovat velmi dobrých studijních výsledků, i když jsem musela vyvinout mnohem více píle ve srovnání se zdravými spolužáky. Po dokončení střední školy se můj zdravotní stav začal bohužel horšit a moje plicní funkce se výrazně snižovaly.  Přesto jsem pokračovala v dalším studiu, ale již pouze v individuálním režimu, kdy jsem mohla svůj denní režim plně přizpůsobovat mému aktuálnímu zdravotnímu stavu.

Dlouhodobě jsem se léčila s neustále se zhoršujícím plicním onemocněním, které postupně snižovalo i moje pohybové možnosti jako např. chůze na delší vzdálenost, ale i přes tato těžká omezení jsem se snažila ze všech sil fungovat co nejvíce v běžném životě. Před více než 10-ti lety, v únoru 2012, ale nastal osudový zvrat, kdy jsem onemocněla velmi komplikovanou pneumokokovou pneumónií s řadou komplikací. Když jsem se po více než měsíci stráveném na JIP vrátila domů, zůstala jsem trvale odkázána na 24/7 kyslíkovou terapii bez možnosti jakéhokoliv samostatného pohybu a plně odkázána na péči rodičů, kteří již tehdy byli starobními důchodci. Invalidní vozík se stal pro mě nezbytnou pomůckou nejen pro pohyb mimo domov, ale i pro jakýkoliv přesun v bytě. V roce 2012 se tedy můj dosavadní život otočil zcela jiným směrem a já si musela začít zvykat na novou závislou podobu svého života. Nejde slovy vyjádřit, jak moc velký je to šok pro mladého 30-ti letého člověka, stát se najednou plně závislým na pomoci druhé osoby a navíc si plně uvědomovat jak moc rozdílný je život vašich věkových vrstevníků. Tuto realitu, která se stala mým novým životem, jsem si nedovedla představit ani v nejtemnějších myšlenkách. Díky mým rodičům, zejména mé mamince, jsem se postupně učila žít v zcela odlišných podmínkách.

Můj nynější zdravotní stav je pro mnohé těžko představitelný. Moje plíce, když to napíšu laicky, fungují na méně než 20%, což si jen málokdo dokáže vůbec představit. Jsem permanentně zahleněná, několik hodin denně musím inhalovat, aby se moje plíce co nejvíce očistily a nedržel se v nich hustý sekret. Denně trpím záchvaty kašle a dušnosti. Nezvládnu nijak o sebe pečovat, jako např. obléknout se, umýt se, připravit si jídlo ani jen obyčejně se sama obrátit v posteli, ve všem jsem závislá na pomoci druhé osoby.

Většinu dne jsem vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nucena trávit na lůžku, abych nebyla izolována pouze v bytě, snaží se mě moje maminka, která o mě trvale pečuje a dle slov lékařů mi v podstatě prodlužuje svojí péči život, brát pravidelně ven na vozíku na procházky po blízkém okolí bydliště. Je to pro mě velmi důležité jak fyzicky, tak i pro posílení psychiky. Navíc nejsem nucena být jen zavřená mezi čtyřmi stěnami pokoje v bytě.  Mé mamince bude letos 75 let a má sama hodně zdravotních potíží, které ji začínají sužovat čím dál více a fyzické síly ji postupně ubývají. Kdo z vás zná Jablonec nad Nisou, ví, že je to město plné kopcovitého terénu a není vůbec snadné zde kamkoliv dotlačit mechanický invalidní vozík. Naší již tak těžké životní situaci by velmi ulehčilo získat elektrický invalidní vozík. Elektrický invalidní vozík by mi poskytl možnost se podívat i na větší vzdálenosti a milovaná místa, které jsem roky neměla možnost vidět. Hlavně by mě maminka již nemusela namáhavě tlačit po kopcovitém terénu a hodně by se jí ulehčila alespoň tato část péče, kterou mi již tolik let poskytuje.

Elektrický invalidní vozík by se stal pro mě trvale využívanou pomůckou, stejně tak jako neustále používám kyslík, mechanický invalidní vozík, inhalátory a další rehabilitační pomůcky. Vzhledem k mému specifickému a komplikovanému zdravotnímu stavu, je nutné elektrický invalidní vozík sestavit individuálně a přímo na míru pro mě tak, aby plně odpovídal mým potřebám a specifikům, které můj zdravotní stav obnáší.  Náklady na pořízení takového plně vyhovujícího elektrického invalidního vozíku se pohybují kolem částky 350 000 Kč. 

Uvědomuji si, že nyní není lehká ekonomická situace pro nikoho z nás. Sama pobírám invalidního důchodu a příspěvek na péči a žiji v bytě s rodiči, kteří jsou již spoustu let ve starobním důchodu. Moje měsíční finanční náklady na léčbu a léčebné prostředky se pohybují mezi 13 – 14 000. Můj měsíční příjem ani příjem mých rodičů nikterak neumožnuje, aby se nám podařilo společně jakkoliv ušetřit na elektrický invalidní vozík.

Proto se tímto zkouším obrátit na vás s prosbou, zda byste mi mohli společně přispět a zkusit tak sehnat finance na pořízení elektrického invalidního vozíku, který by velmi pomohl a ulehčil celou naši situaci. Pokud by se podařila vybrat nižší, finance bych použila na doplatek na nový mechanický invalidní vozík, který po deseti letech používání budu již také nucena pořídit nový. V případě, že by se podařila vybrat vyšší částka, také bych finance použila na doplacení nového mechanického invalidního vozíku a další nutné zdravotní pomůcky.

Možná se divíte, proč jsem začala shánět finanční prostředky na elektrický vozík po tolika letech, když nastalo výrazné zhoršení mého stavu již v roce 2012. Vždy jsem byla já i moje rodiče velmi skromnými lidmi, oni celý život tvrdě pracovali a nechtěli nikoho obtěžovat, snažili se vše zvládat sami. Můj tatínek se ještě mnoho let, co už byl ve starobním důchodu, až do pozdního věku 75 let, snažil chodit do práce, aby přivydělal peníze do rodinného rozpočtu. Navíc před několika lety můj bratr přišel s nabídkou společné stavby rodinného domu, kde bych mohla já s maminkou bydlet spolu s ním. Pro moji maminku by to znamenalo nesmírnou pomoc s péčí o mě a veliké ulehčení z každodenních činností, které péče o mě přináší. Mně by to navíc přineslo možnost být v čistém venkovském prostředí. Snadněji a hlavně i častěji se dostat ven z pokoje na zahradu a to kdykoliv, kdy by mi to můj zdravotní stav dovolil. Nehledě na to, že by život na venkově, kde je prokazatelně zdravější a čistší prostředí než ve městě, mým už tak vážně nemocným a nefungujícím plicím rozhodně jen prospěl. Mé mamince by tímto odpadla zátěž mě složitě tlačit na vycházky po okolí bydliště. K tomuto jeho slibu jsem se celou dobu upínala a držel mě takříkajíc nad vodou. Bratr časem poznal svou nyní již manželku a rozhodl se svůj slib nedodržet. Postavil společně s ní dům na vesnici a z Jablonce nad Nisou se letos odstěhoval. Já s rodiči jsme tak zůstali ve městě sami. Mamince síly rapidně ubývají a já vnímám, jak je pro ni stále obtížnější, brát mě byť na chvíli ven na procházku. Proto by nám elektrický vozík tuto situaci velmi usnadnil a pomohl mnohem lépe zvládat jízdu v kopcovitém terénu jabloneckých ulic.