Petr 40 let

V roce 2003 se mi stala autonehoda. V té době jsem pracoval, ale zároveň ještě chodil do školy. Jednou v noci jsme jeli s kamarády ze zábavy. Řídil kluk, který sice neměl moc zkušeností, ale myslel si, že je Fittipaldi. To není dobrá kombinace. Nezvládnul zatáčku a čelně to napálil do stromu. V autě jsme byli čtyři. Já jsem seděl vzadu, nepřipoutaný. V podstatě jsme měli štěstí, protože něco vážného se stalo jen mně. Kluci vepředu nemohli dělat vůbec nic. Kluk vedle mě byl v totálním šoku, ale jediný pohyblivý.
Vystoupil z auta, vyndal telefon, ale se záchrankou jsem musel komunikovat já. Byla smůla, že bylo špatné počasí. Jinak by mě asi transportovali letecky do Prahy. Takhle mě sanitka odvezla do okresní nemocnice. Paní doktorka bohužel až po několika hodinách uznala, že ani ona ani ta nemocnice nejsou prostě na takovéto trauma zařízeni. Byly to bohužel hodiny, které rozhodovaly o lecčems. Teprve po nějaké době mě převezli na Homolku…

Tonda 38

Bylo mi 18 let, když se mi život obrátil naruby. S kamarády jsem tehdy jednoho teplého letního večera užíval rozlučkový večírek před odjezdem do zahraničí. Idylku bezstarostného okamžiku ale už o pár chvil později vystřídalo zoufalství a bezmoc. Stejně jako moji kamarádi jsem skočil šipku do vody. Špatně jsem ale sklopil hlavu a při nárazu o hladinu jsem si zlomil krční obratel C5. Od té doby jsem na vozíku. Už je to dvacet let, co se mi život obrátil vzhůru nohama. Ze začátku jsem zažíval pocity šílenství. Musíte se s tím ale postupně naučit žít, protože vám nic jiného nezbývá!

Libor 49

Téměř 20 let jsem byl součástí hasičského záchranného sboru. Před necelými pěti lety při výcviku v Teplických skalách se mi podařilo nešťastně spadnout. Zlomil jsem si obratle a poškodil míchu. V současnosti je ze mě kvadruplegik. To znamená, že mám ochrnuté nohy a ruce. Život se mi změnil během okamžiku. Najednou nemůžete dělat 80 procent věcí, na které jste byl zvyklý. Zůstane jen to, že jste odkázán na pomoc druhých. Nedojdete si na záchod, neotočíte se v posteli. Musí vám někdo pomoci do vozíku a tak dále. 

Honza 68

Už jsem na vozejku čtyřicet let. Dělal jsem u horské služby, urvalo se lano na lanovce. Ten den byl divný, bylo pět dní do Vánoc a ve stejný den, skoro ve stejný čas, měl nehodu i můj táta.

Adriana 40

Měla jsem nehodu na motorce při společné vyjížďce se svým manželem. V zatáčce jsme položila motorku – asi rychlost. Bohužel jsem díky úrazu přišla o manžela, i když jsme spolu byli přes 10 let, měli jsme stejné záliby a byl mým přítelem. Neustál to. 

Náš příběh

Centrum Paraple je obecně prospěšná společnost založená Zdeňkem Svěrákem a občanským sdružením Svaz paraplegiků (nyní zapsaný spolek Česká asociace paraplegiků – CZEPA). Od roku 1994 pomáháme lidem na vozíku po poškození míchy a jejich rodinám zvládnout těžkou životní situaci.

Jsme oporou pro ty, kteří právě ochrnuli po úrazu nebo nemoci, i pro ty, kteří tak žijí už dlouho, ale narazili na problém, se kterým si nevědí rady. Pomáhat můžeme jen díky solidaritě tisíců lidí, kteří naši činnost podporují.

Na co budou peníze ze sbírky použity?

Darované finanční prostředky využíváme k financování přímých služeb, pomoci a péči o naše klienty s poškozením míchy.