Být samoživitelkou je nepřenositelná zkušenost, kterou si žádná z šesti maminek, které v rámci sbírky podporujeme, dobrovolně nevybrala. Každá z nich musí být mámou i tátou, vydělávat peníze, ale také dát dětem péči, lásku, a přitom se tvářit šťastně, protože starosti dospělých patří jen dospělým.
Některé maminky jsou opravdu na dně a přežívají se svými dětmi v nepředstavitelných podmínkách. To, co je pro většinu lidí normální, je pro ně nedostižným snem. Ve spolupráci se Silvií Dymákovou a její organizací Příběhy lidí jsme se rozhodli podpořit šest maminek, kterým s vaší podporou zajistíme balíčky s potravinami a drogistickými potřebami na čtvrt roku.
Šesti maminkám, jejich příběhy jsou zcela odlišné a které potřebují naši pomoc. Tohle jsou jejich příběhy.
Jana z Krásné Lípy, maminka dvou holčiček (5 a 15 let) a devítiletého kluka
Jana dlouhá léta snášela ze strany expartnera domácí násilí. Opustit ho neměla sílu, stále doufala, že se situace změní. Sílu odejít našla až ve chvíli, kdy zjistila, že propadl automatům. Její devítiletý syn má ADHD, kvůli čemuž si prý ve škole prošel šikanou ze strany spolužáků, ale i učitelky. Její patnáctiletá dcera studuje střední pedagogickou školu, která byla jejím snem už od 6. třídy. Chtěla by pracovat s lidmi a dětmi, které mají poruchu sluchu. Maminka Jana pracuje na částečný úvazek v pivovaru a žije v malém pronajatém domku. Na měsíc jí na jídlo pro 4 osoby zbývají cca 2 tisíce korun.
Kateřina z Lovosic, maminka dvanáctilé holčičky
Kateřina je s dcerou sama už 10 let. Od partnera odešla, protože propadl automatům a opakovaně jí okrádal o peníze. Kateřina s dcerou žily v miniaturním bytě, kde se ale nájem postupně vyšplhal až na 11 tisíc korun. Po necelých třech letech se tedy rozhodla požádat o pomoc svou matku, ke které se nastěhovaly. Kateřina totiž chtěla více pracovat a nechtěla, aby dcera byla sama doma. Bohužel, soužití s babičkou nefungovalo a kvůli častým neshodám přežívala Kateřina s dcerou půl roku přes den na ulici, jen na noc chodily spát do svého provizorního bydliště. Teď si konečně našla cenově dostupnější bydlení, maličkou garsonku, nastoupila do nové práce a věří, že život jim začal ukazovat tu lepší stránku. A to i přes to, že na jídlo jim měsíčně zbývá po zaplacení veškerých nákladů cca 900 korun.
Jana z Řevnic, maminka dvouleté holčičky
Jana chvíli randila s mužem, co se zdál být fajn. Když mu však sdělila, že je těhotná, přiznal jí, že má svou vlastní rodinu, kterou nehodlá opustit. Od té doby ho Jana neviděla, doslova se po něm slehla zem. Snažila se zůstat v garsonce, ve které do té doby bydlela, ale po narození dcery se musela vystěhovat – majitel nemovitosti se rozhodl byt prodat. Jana zůstala s miminkem bez domova, bez prostředků, bez podpory rodiny. S dcerkou dočasně žila ve dvou azylových domech a aktuálně obývá sociální byt. Je na rodičovské, snaží se přivydělávat úklidem a výrobou svíček. Na jídlo a pleny jí měsíčně zbývá cca 1 500 korun.
Marcela z Prahy, maminka devítileté holčičky a sedmiletého kluka
Po třináctiletém manželství, ve kterém docházelo k fyzickému i psychickému týrání, a fyzickým trestům dětí ze strany manžela, se Marcela rozhodla odejít a požádat o rozvod. Jejich vztah se v této fázi vyhrotil k napadení Marcely za přítomnosti dětí a až pomocí centra Acorus se všichni tři dostali možnost uchýlit do chráněného bydlení na utajené adrese. Aktuálně jsou díky programu organizace Women4women, v sociálním bytě, a právě s pomocí této organizace se snaží soudně vymoci alimenty, které otec neplatí. Na jídlo jí měsíčně zbývají zhruba 2 tisíce korun.
Veronika z Chotěboře, maminka šestileté dcery
Veronika je s dcerou sama od narození. Už v těhotenství ji partner, otec dítěte, několikrát uhodil a Veronice údajně řekl, že ta věc, co čeká, není jeho. Odešla od něj, otce nenechala zapsal ani do rodného listu. Jeho rodina, ani on sám, nejeví zájem. Na jediné setkání, o které stál, údajně přišel opilý, když byly dceři tři měsíce. Veronika pracuje, ale aby vše utáhla, musí otáčet každou korunu. Na jídlo jim měsíčně zbývá cca 1 500 korun.
Věra z Horky nad Moravou, maminka pětiletého syna
Věru zasáhly dvě bolestivé události za sebou. Zemřel jí otec a jen pár měsíců poté ji opustil i manžel. Synovi tehdy byl pouhý rok. Věře bohužel po manželovi zbyly jen dluhy, které se teď snaží splácet, ale i kvůli tomu musí dobře počítat, co může v obchodě přihodit do nákupního košíku. Na jídlo jí zbývá průměrně dva tisíce korun měsíčně.
Na co konkrétně budou peníze ze sbírky použity?
Šesti maminkám a jejich dětem za ně zajistíme balíčky s potravinami a drogistickým zbožím. Jeden balíček pro jednu neúplnou rodinu na jeden měsíc stojí 5 000 korun. Rádi bychom maminky podpořili na čtvrt roku. Pokud vybereme větší částku, počet měsíců navýšíme.
Nákupy pro maminky-samoživitelky zajišťuje přímo organizace Příběhy lidí, a to na přes internetový obchod Košík.cz, který organizaci podporuje 20% slevou.
Co jste mohli získat?
Patronkou sbírky se stala režisérka, novinářka a scenáristka Silvie Dymáková, která za dokument Šmejdi získala několik ocenění. Silvie vezme jednoho z dárců, které maminky samoživitelky podpoří, na natáčení Toulavé kamery, oblíbeného televizního pořadu České televize, který provází diváky po různých koutech České republiky. V jejím doprovodu se seznámíte s moderátory a podíváte se do zákulisí pořadu.
„Po narození syna jsem pochopila, jak náročné finančně i psychicky je mít dítě. A tisíckrát jsem si řekla, jak to asi zvládají ženy, které, narozdíl ode mě, nemají partnera, finanční zázemí a funkční širší rodinu. Cítila jsem povinnost začít jim pomáhat. A tak od minulých Vánoc rozvážíme pod hlavičkou mé organizace Příběhy lidí do neúplných rodin vánoční nákupy. Z původně jednorázové akce, se stala akce stálá a celoroční. Maminky často brečí, když vidí, že jsme jim dovezli máslo – takový luxus.” Silvie Dymáková, Příběhy lidí
