Zvládla jsem rakovinu. Teď hledám cestu zpět k životu.

Vyčerpala jsem všechny možnosti. Přesto bych chtěla doufat, že mám ještě šanci znovu žít, žít plnohodnotný život dospělého člověka. Ač jsem stále pacient (psychiatrie, onkologie v remisi). Ač nyní žádám o pomoc.

Potřebuji ticho a klid. A to něco stojí.

Přišla jsem o nejlepšího přítele, svou největší oporu. Držela mě nad vodou, i když jsem se cítila na dně. Ztráta mé fenky, která pro mě byla zdrojem lásky a radosti, mě hluboce zasáhla. Od října 2024, kdy jsem si vyslechla onkologickou diagnózu, neuběhl ani rok. Již tehdy jsem si uvědomila, že je-li něco horšího než vlastní onko verdikt, je to onko verdikt někoho z nejbližších. Měla jsem tehdy pocit, že naše pouto bylo natolik silné, že se mnou sdílela i mou bolest. Po necelém měsíci, plném bolesti i vděčnosti za každý den, odešla do nebe.

Teď zažívám svou životní ztrátu. Zůstali kočičí společníci, mí vrniví léčitelé, mnohem dokonalejší bytosti, než jsem já. Procházím obdobím, kdy je pro mě obtížné zajistit základní potřeby, a proto prosím o pomoc, abych mohla zvládnout každodenní život.

Obr.: Kočičí terapie v praxi. Diagnóza: karcinom děložního čípku

Rok strachů a nejistot pokračuje

Z čeho budu žít? Jak? Nevím. Tápu. Topím se ve vlastních myšlenkách, pocitech i obavách. Momentálně nejsem schopná pracovat kvůli svému zdravotnímu stavu – fyzickému i psychickému. Neschopenka mi brzy po roce skončí a můj stav stále vyžaduje klid a péči.

Cítím únavu a bolest. Hlava ani tělo nefungují (nespavost, migrény, potíže s trávením, inkontinence, bolesti svalů a kloubů), pooperační komplikace, rychlá menopauza po odebrání vaječníků – to vše dohromady vytváří náročný mix, který ovlivňuje moji každodenní funkčnost. Mám strach, že už nedokážu normálně fungovat.

Nemám bezpečné zázemí ani rodinu, která by mě mohla finančně podpořit. Přála bych si znovu najít stabilitu a postavit se na vlastní nohy.

Bez dělohy, vaječníků, uzlin. Bez ní

Po totální hysterektomii se mi život změnil. Tělo se stále zotavuje a psychicky se vyrovnávám s následky léčby i se ztrátou blízkého tvora. Každý den se učím znovu přijímat své tělo a najít smysl v životě po nemoci.

Obr.: Má největší opora odešla mezi anděly

O co teď žádám?

Potřebuji čas na zotavenou, alespoň základní existenční jistoty, kterých se mi poslední měsíce, strávené onkologickou léčbou a rekonvalescencí, nedostávalo.
Potřebuji alespoň nějakou míru stability, pocit bezpečí, možnost odpočinout si od permanentního stresu se sháněním peněz na každodenní život, na střechu nad hlavou, teplo.

Prosím o podporu, která by mi umožnila několik měsíců klidného období, ve kterém se mohu věnovat regeneraci těla i duše.

Peníze pomohou pokrýt základní životní potřeby – bydlení, nájem, poplatky, energie, internet, dopravu, jídlo.
Část financí by mi umožnila dopřát si také léčebné a terapeutické aktivity – např. rehabilitace, psychoterapie, doplňky stravy nebo lékařské konzultace.

Pokud se podaří vybrat více, ráda bych část věnovala dál lidem v podobné situaci.

Závěrem

Žádám o šanci postavit se znovu na vlastní nohy, získat pevnou půdu pod nohama a obnovit sílu, která mi umožní opět žít plnohodnotný život.
Věřím, že s pomocí lidí, kteří porozumí, se mi podaří znovu nadechnout a jednou i já budu moci pomáhat druhým.