Jmenuji se Michal Zelený, je mi 45 let a žiji v Hradci Králové. Dříve jsem byl až na své sluchové postiženým normálním společensky i pracovně aktivní. Hrál jsem fotbal, fusal, kuželky a bowling. Byl jsem aktivní v komunitě neslyšících, kde jsem se osobám s různým typem sluchového postižení snažil sám pomáhat. Měl jsem práci, vztah a řadu přátel, se kterými jsem se zcela normálně vídal.
Žil jsem obyčejný život, ale pak přišel zlom – těžký covid, který mi převrátil svět, toto onemocnění dramaticky zhoršilo můj zdravotní stav. Začalo to ztrátou dechu a přidali se i další komplikace jako astma, to vše způsobilo omezení styku s lidmi, nemožnost aktivně sportovat. To vše mělo obrovský vliv na můj psychický stav. Měl jsem potřebu se izolovat od světa a vše vedlo k dalším a dalším zdravotním problémům.
Vše vedlo k mé hospitalizaci, kdy se k respiračním problémům přidalo i selhávání vnitřních orgánů. Byl jsem přijat na ARO – v kritickém stavu, s váhou 250 kg a obrovskými psychickými problémy. Moje tělo ani mysl, už tu nechtěli být. Naštěstí mi lékaři a současná medicína dali možnost dál bojovat o svoje místo na tomto světě.
Vše jsem přežil jen díky odborné péči, kyslíku a přísné léčbě. Po té jsem se dostal zpět domů, má váha klesla, ale zdravotní stav zůstává i nadále vážný.
Nyní žiju už pět let ve svém domácím vězení. Pohybuju se jen s velkými obtížemi. Během dne většinu času sedím ve svém starém křesle nebo ležím v posteli. Koukám na televizi, na sporty, které jsem dřív provozoval a říkám si, že už možná nebudu mít nikdy příležitost to znovu zažít. Jednou z mála věcí, které mě nyní naplňují je můj koníček numismatika mincí a bankovek. Rád bych se jednou sám vydal na setkání sběratelů, ale v tuto chvíli to není vzhledem k mému stavu a potřebám možné.
Jelikož, jsem celý den připojený k plicnímu koncentrátoru, bez kterého nezvládnu prakticky nic. I obyčejná cesta na toaletu bez kyslíku je utrpením – vracím se zadýchaný a vždy je riziko, že z důvodu nedostatečného okysličení mohu zkolabovat. Denně beru přes 20 léků, pravidelně ke mně dochází zdravotní služba a aplikuje mi injekce. Moje tělo zadržuje vodu a tak musím mít vývod. Ten je nutné pravidelně měnit, což zvládne jen zkušený personál. S běžnou péčí pomáhají moji blízcí a pečovatelská služba, případně další neziskové organizace.
Za pomoc všem výše zmíněným děkuji, bohužel i sebevětší pomoc lidí z mého okolí nenahradí kompenzační a zdravotní pomůcky, bez kterých mé tělo nezvládne fungovat, bohužel se jedná o pomůcku, které stojí nemalé částky a já nejsem schopen je sám obstarat A proto, se obracím na Vás.
Nemohu ven, nemohu za lidmi, nemohu na vzduch, ale konečně mám vůli o to začít bojovat.
