Představení sbírky
Jmenuji se Petra a po náhlém poranění míchy žiji už čtyři roky sama v jednom pokoji, protože můj současný domov není bezbariérový.
Nemohu se sama dostat do koupelny, kuchyně ani ven z domu. Nyní mám jedinečnou šanci získat bezbariérové bydlení v Praze a začít znovu žít samostatný a důstojný život. Vaše podpora mi pomůže postavit se zpět na vlastní kola – doslova i obrazně.
Komu pomůžeme?
Jmenuji se Petra a už čtyři roky žiji sama v jednom jediném pokoji.
Ne proto, že bych chtěla. Ale proto, že se z něj na vozíku po poranění míchy nedostanu.
Do koupelny můj vozík totiž neprojede.
Do kuchyně se nedostanu.
Ven z domu nevede rampa, ale schody.
Nepřeji si luxus, ani pohodlí. Jediné, co si přeji je znovu žít normální, samostatný život – jako ostatní lidé v mém věku.
Díky bezbariérovému bydlení v Praze mám poprvé reálnou šanci začít znovu.
V roce 2022 se mi během obyčejného dne obrátil život naruby. Luxovala jsem. Nic víc. Najednou mi „luplo“ v zádech. Během chvíle přišlo ochrnutí způsobené ischemií míchy. Ze samostatné ženy, která pracovala jako kuchařka a žila ve svém, jsem se stala člověkem odkázaným na mechanický vozík – a na pomoc druhých.
Po akutní hospitalizaci na neurochirurgii v Českých Budějovicích jsem prošla několika nemocnicemi (Klatovy, Plzeň) a následně strávila 4,5 měsíce v Rehabilitačním ústavu Kladruby.
Po poranění míchy jsem se však musela nastěhovat do bytu rodiny mé sestry, který není bezbariérový a není možné ho upravit.
Jsem tak už čtvrtým rokem uzavřená v jednom pokoji, kde vykonávám veškeré každodenní činnosti. Na vozíku se nedostanu do koupelny, kuchyně ani do dalších místností. Z domu se kvůli schodům nedostanu bez pomoci alespoň dvou lidí vůbec.
Ven se dostanu pouze výjimečně, většinou jen se sanitním převozem – například k lékaři nebo do Centra Paraple.
Zároveň cítím velkou zátěž pro mou sestru, která mi pomáhá s péči o moji osobu vařením, nákupy, úklidem i dalšími běžnými věcmi. Dělá pro mě maximum a já bych moc chtěla zvládnout běžné věci sama.
