Představení sbírky
Jmenuji se Iva Břečková, je mi 41 let a toto září to bude přesně 20 let, co mi diagnostikovali roztroušenou sklerózu.
Po zhruba 10 letech jsem začala používat k chůzi berle. Před třemi lety se můj zdravotní stav zhoršil natolik, že jsem si musela jsem pořídit mechanický invalidní vozík.
Dnes na něm trávím většinu času – venku a čím dál častěji i doma. Při vyjížďkách ven potřebuji doprovod. Stávající vozík bohužel nevyhovuje mým potřebám, je poruchový a hlavně toužím po větší svobodě pohybu, kdy nebudu muset být odkázána na doprovod, který by mě převážel a tlačil.
Komu pomůžeme?
Minimálně prvních 15 let jsem s “ereskou” žila plnohodnotně. Vystudovala bakaláře, pracovala na plný úvazek a užívala si vše, co mám ráda – rodinu, přátele, výlety, různé kurzy (muzikoterapie, bodyterapie), kulturu – divadla, výstavy a kina. Jednu dobu jsme s pár nadšenci jedno kino dokonce organizovali.
Pořád se snažím trénovat stoj a chůzi, pokud to jde. Dokážu vstát a sama se přesunout na postel nebo toaletu. Nohy trénuju na elektrickém šlapadle s motorkem. Chůzi s chodítkem jsem dost omezila kvůli riziku pádu a velké zátěži na ruce. Právě ruce jsou pro mě při pohybu důležité. Když je dlouhodobě přetěžuji, přichází oslabení, bolesti a další omezení hybnosti. Proto už není reálné s berlemi jednoduše „sebrat síly a dojít někam dál“, nebo dlouho jet sama s vozíkem.
Současný vozík je můj první. Vybírala jsem ho před třemi lety poměrně rychle, bez předchozí zkušenosti s tím, co budu v běžném životě skutečně potřebovat. V té době jsem neměla vůbec představu, jak budu nebo nebudu vozík používat.
Je to vozík určený spíše pro pasivní používání s doprovodem. Je široký a těžký a pro samostatnější, aktivnější pohyb není příliš vhodný. Jeho spolehlivost navíc není ideální.
Založit tuto sbírku jsem se rozhodla i z důvodu, že pojišťovna přispívá na nový vozík po pěti letech. Schválení dřívějšího pořízení by byl zdlouhavý proces. Navíc na elektrická řidítka pojišťovna nepřispívá. Stávající vozík si proto nechám uložený jako „náhradníka“. Zkušenost mě naučila, že shánět náhradní vozík taky není legrace.
