Žili každý svůj docela všední a obyčejný život se všemi jeho radostmi, starostmi, vztahy, láskami i neláskami, nadějemi, sny, touhami, představami i zklamáními. Stejně jako my a stejně jako stamiliony lidí na celém světě… Pak ale přišel 24. únor 2022 a jim se jejich do té doby klidný život od základu změnil. Na Ukrajinu zaútočil ruský diktátor Vladimir Putin a rozpoutal ničím nevyprovokovanou a zcela nepochopitelnou válku, která je přinutila někdy i ze dne na den opustit svůj domov, své blízké a přátele, všechno, co měli rádi a co tvořilo jejich svět.
Často prchali s nejnutnějšími věcmi, které stihli sbalit, a nevěděli, kam se dát, koho požádat o pomoc, kde spočinout… Sousední země, zpočátku zejména Polsko, otevřely hranice a začaly zoufalé a strádající lidi přijímat po stovkách a tisících. Vzedmula se obrovská vlna solidarity po celé Evropě, nás nevyjímaje. Nabízí se otázka, zda my, Evropané, co jsme žili a stále žijeme náš zdejší klidný život v demokratické, svobodné a bohaté zemi, si vůbec umíme představit, co to obnáší ocitnout se ráz naráz v cizí zemi s cizím jazykem, písmem, zvyky a pravidly? Nejspíš málokdo z nás… Ale oni to dokázali. Naučili se jazyk, získali práci a bydlení i bez pomoci státu, našli u nás nové přátele a začlenili se do běžného života.
Jejich životní příběhy jsou nesmírně silné, až z nich běhá mráz po zádech. Zažili na vlastní kůži to, co my jsme viděli jen v televizi – přespávání v metru, namačkáni jeden na druhého, v bundách a čepicích i s malými dětmi, starými lidmi a postiženými, prázdné obchody, prázdné lékárny, několikadenní pomalé a vysilující pochody k hranicím… a k tomu neutuchající zvukovou kulisu v podobě výbuchů raket, granátů, svištění střel, často v bezprostřední blízkosti, a viděli krev, mrtvé, raněné, zničené a planoucí domy… Pojďme si prostřednictvím této knihy přiblížit příběhy některých z těch statečných, kteří i se šrámy na těle a na duši přežili útěk z rodné země a našli u nás svůj druhý domov.










