Mladí Ukrajinci utíkali už podruhé. Poprvé v roce 2014 z Donbasu do tehdy ještě klidného Kyjeva, podruhé před pár dny. Tak začíná příběh Ivana (25), Káti (27) a Míši (2), kterému šlo o život. Doslova a do písmene.
Trojice bydlela u kyjevského letiště a tak nebylo na co čekat. Tři dny strávili na cestě z Kyjeva do Brna s malým synkem, který je po těžkém porodu tělesně i mentálně postižený. Už po cestě jim docházely zásoby a nebylo kde nakoupit potraviny, které Míša s mnoha potravinovými omezeními může. Ivan s Káťou ho museli krmit tím, co měli a co sehnali. Do Brna přijel drobný Míša unavený a podvyživený.
Míša bude doživotně odkázaný na péči druhých, speciální výživu a neobejde se bez hromady kompenzačních pomůcek včetně speciálního kočárku, vozíku a rehabilitačních pobytů.
Pomozme společně Míšovi co nejvíc zpříjemnit a jeho mladým rodičům ulehčit život. Neříkejme si prosím, že stovka nic nezmění. Změní a jak! Každá jednotlivá stovka stabilizuje Míšův zdravotní stav a posune ho k lepším vývojovým výsledkům!
Vraťme Míšovi a jeho mladým rodičům na tvář úsměvy, jaké měli před válkou. Vraťme jim budoucnost.
Děkujeme.