Jsou chvíle, na které se nedá připravit. A přesně taková teď potkala Monču a její dvě malé dcery, Emču (8) a Áňu (2).
Jejich milovaný manžel a tatínek Jirka odešel ve svých 51 letech po krátkém, ale velmi těžkém boji s nemocí. Ještě před pár měsíci si „jen“ stěžoval na zdravotní potíže. Následovala vyšetření, která přinesla krutou diagnózu – karcinom konečníku. Jirka neváhal a šel do operace. Bojoval. A bojoval opravdu statečně.
A není se čemu divit… kdo by se chtěl vzdát, když má doma rodinu, kterou miluje nade vše? Skvělou ženu a dvě úžasné holky, které svého tátu bezmezně milují a potřebují ho.
Po operaci ale přišly komplikace. Jirka byl nakonec převezen do Hospicu, kde dál statečně bojoval. Bohužel i přes veškerou snahu svůj boj po několika dnech prohrál. Po celou tu dobu byla Monča Jirkovi obrovskou oporou – jezdila za ním, dodávala mu sílu a víru, že vše společně zvládnou, že se vrátí domů. Zároveň se, s podporou okolí, starala o domácnost i o obě dcerky. Bylo to pro ni nesmírně náročné období a zaslouží si naprostý obdiv za to jak celou situaci zvládá.
Jirkův odchod zanechal prázdné místo, které už nikdo nenahradí. Jeho smích, ale i zadumaný odpovědný obličej bude chybět každý den holkám, Monče, ale i všem z jeho okolí. Už nikdy nepřistane jeho trefná a často úsměvná poznámka k tomu, co s Jirkou člověk sdílel nebo si s ním jen povídal.
S Jirkou se důstojně a jak se patří všichni naposledy rozloučíme 26. 3. 2026. Tak jak si to bezesporu zaslouží.
