Ve sklářské huti Jiřího Kozla měli všichni návštěvníci během jejího provozu možnost, s pomocí mistra, vyfouknout si vlastní skleněný výrobek a dozvědět se mnoho zajímavých informací o tradičním řemesle, sklářské výrobě a jak tato křehká krása vůbec vzniká.
Po třinácti letech provozu pod náporem 120 cm vody vyhaslo srdce huti (sklářská pec). A tímto prozatím skončila výroba jediné celoročně fungující rodinné sklářské dílny v Jižních Čechách.
I když nálada rodiny sklářů není zrovna moc pozitivní, odhodlání a síla obnovit sklářskou výrobu na Šumavě stále převládá.

















