Náš příběh
Život se s mým životním partnerem Karlem nikdy příliš nemazlil. Jeho život se začal výrazně měnit už v 17 letech. Začal mít obrovské bolesti, ale dlouhou dobu nikdo nevěděl proč. Lékaři příčinu hledali několik let, až ve 20 letech přišla diagnóza – Bechtěrevova choroba.
V roce 2002 prodělal vážnou autonehodu, kterou nezavinil a která mu navždy změnila život. Následkem nehody, při níž mu byla rozdrcena stehenní kost pravé nohy, mu zůstalo trvalé postižení – po operacích má pravou nohu o 16 cm kratší. Tento handicap byl vyřešen speciálně upravenou botou.
Přesto se nikdy nevzdal. Naučil se s handicapem žít, pracoval, staral se o naši rodinu, vychovával našeho syna a snažil se žít plnohodnotný a aktivní život.
Miloval výlety, přírodu i hory. A když se v roce 2020 stal dědečkem malého Lukáška, našel nový smysl a radost. Trávil s ním každou volnou chvíli – na procházkách, výletech, při sportu i na dovolených. I přes fyzické omezení to byla krásná, aktivní a šťastná léta.
To vše ale skončilo v září 2025. Během šesti týdnů musel podstoupit čtyři operace páteře. Po poslední z nich zůstal ochrnutý od pasu dolů. Náš život se otočil vzhůru nohama. Z aktivního člověka, který i přes bolesti zvládal všechno, se stal člověk odkázaný na invalidní vozík.
Nevzdáváme se. Chceme žít dál aktivně, chceme jezdit ven, na cesty, chceme, aby mohl vidět svého vnoučka růst. Ale současná situace nám to neumožňuje.
Kvůli ochrnutí partner přišel o příjem ze dvou zaměstnání. Veškeré naše úspory jsme museli použít na nevyhnutelnou rekonstrukci – bezbariérovou koupelnu a WC. Bohužel náš panelový dům není bezbariérový a bez schodišťové plošiny se můj partner nedostane ven z bytu.
Bez ní je odsouzen k životu mezi čtyřmi stěnami. Sama ho nedokážu vynést – moje síly nestačí. Bez plošiny se nedostane k lékaři, na rehabilitace, na procházku… ani za svým milovaným vnoučkem.
Jsme připraveni poprat se s naší novou životní situací. Největší ránu nám ale zasazuje izolace od světa venku.
Budeme vděční za jakoukoli pomoc, která nám umožní vrátit do našeho života alespoň trochu normálnosti, pohybu a radosti.
