Davídek měl ještě nedávno obyčejnou rodinu – tatínek Miloš, maminka Irena a jejich syn. Měli svoje plány, obyčejné dny, svoje radosti. A pak se všechno zlomilo způsobem, který se nedá pochopit.
Tatínek náhle zemřel 1. listopadu na agresivní stafylokokovou infekci. Druhý den měl Davídek osm let a těšil se na oslavu s tátou, ale ta už se nekonala. Místo radosti přišla máma z nemocnice domů a musela mu sdělit tu nejhorší zprávu – že jeho táta se už nikdy nevrátí. Ten moment, kdy musíte říct, že dítě ztratilo svého hrdinu, se nedá zapomenout. Mamince řekl větu, na kterou nikdy nezapomene: „mami, já bych dal tátovi svoje srdíčko, aby tu mohl být.“ Dítě nemá přijít o svého tátu takhle brzo. Davídkovi táta moc chybí, miloval ho nade všechno.
K obrovské bolesti se přidaly i každodenní starosti. Výdaje, povinnosti, věci, které je potřeba řešit hned. Maminka musí udržet domov, postarat se o syna a zvládnout období, které je psychicky a finančně extrémně náročné. A i když se snaží fungovat, jsou momenty, kdy má pocit, že to prostě nejde utáhnout.
Každá podpora – i ta nejmenší – znamená pro rodinu víc, než dokáží popsat.
Děkujeme každému, kdo si tento příběh přečte a rozhodne se rodinu podpořit.
