Jmenuji se Marcel a jsem táta Vanessky.
31. prosince 2025 jsem se dozvěděl zprávu, která mi navždy změnila život.
Moje dcera má agresivní rakovinu – Ewingův sarkom.
Dodnes si pamatuji ten moment, kdy nám to lékaři oznámili.
V hlavě se vám rozběhne tisíc myšlenek a zároveň nastane absolutní prázdno. Jako rodič v tu chvíli myslíte jen na jediné:
Prosím… ať moje dítě neumře.
Ještě nedávno byla jen šťastná holka
Vanessce je 12 let.
Je to neskutečně hodná a citlivá holka. Takový typ dítěte, které vždy myslí víc na ostatní než na sebe.
Když někdo pláče, jde ho obejmout.
Když někdo potřebuje pomoct, je první, kdo se nabídne.
Krátce před nemocí začala chodit na street dance. Byla nadšená a doma o tom pořád mluvila. Měla tolik plánů.
Nikdy by mě nenapadlo, že za pár týdnů budeme místo toho řešit chemoterapie, nemocnice a boj o její život.
Dnes je náš svět úplně jiný
Dnes tráví Vanesska většinu času na dětské onkologii.
Chemoterapie.
Vyšetření.
Nekonečné čekání na výsledky.
Jako táta stojím vedle postele svého dítěte a sleduji, jak musí procházet věcmi, které by žádné dítě nemělo zažít.
Padání vlasů.
Bolest.
Strach.
A přesto se stále snaží usmívat.
Někdy dokonce uklidňuje ona mě.
Slíbil jsem jí jednu věc
Když jsme se dozvěděli diagnózu, slíbil jsem Vanessce jednu věc:
Že v tom nikdy nebude sama.
Že udělám všechno, co bude v mých silách, abych jí pomohl tenhle boj vyhrát.
A ten slib beru naprosto vážně.
Vzkaz od Vanessky:
„Já se nevzdám. Chci se zase vrátit domů, do školy a znovu tancovat.“
